Úložiště dat v počítačích je sice velkým pomocníkem, ale skrývá v sobě i jistá nebezpečí. V domácím prostředí máme možnost uchovávat obrovská množství dat, jako jsou fotografie, dokumenty a další soubory. Nicméně, tato data jsou náchylnější k poškození, než by se mohlo zdát, a to kvůli jevu známému jako bitová hniloba nebo degradace dat.
Životnost pevných disků a SSD je omezená
Představte si, že vezmete pevný disk a SSD a společně s knihou je uložíte do časové kapsle na sto let. S největší pravděpodobností bude kniha po vyjmutí čitelná, ale co se týče úložných zařízení, tam už si nemůžeme být tak jistí.
Problém není jen v tom, že běžné disky mohou selhat kvůli hardwarovým závadám. Ať už se jedná o SSD disky nebo klasické mechanické pevné disky, jejich schopnost uchovávat data v neaktivním stavu je omezená. Nemusíte sice mít obavy, že byste museli nechávat počítač zapnutý i v noci, abyste o svá data nepřišli, ale uskladňování disku s filmy na mnoho let do skříně není zrovna ideální řešení.
Zapisování jedniček a nul do kamene samozřejmě nepřichází v úvahu, a navíc kdybychom všichni začali tisknout veškeré své digitální soubory na papír, brzy by nám došly stromy. Jak tedy řešit problém omezené životnosti dat a úložných zařízení? V podstatě je potřeba dělat to, co jste pravděpodobně měli dělat už dávno.
Jak funguje ukládání dat a jak dochází k jejich degradaci
Pevné disky využívají magnetismus k ukládání bitů dat (jedniček a nul) do shluků. Časem se tyto bity mohou obrátit, což při dostatečném množství může vést k poškození dat. Aby se tomu zabránilo, jsou pevné disky vybaveny kódem pro opravu chyb (ECC), který při čtení dat z disku hledá chybné bity. Pokud je chyba nalezena, pevný disk se ji pokusí opravit.
SSD disky na rozdíl od pevných disků nemají žádné pohyblivé části. K ukládání bitů využívají jinou technologii. Používají izolační vrstvu, která zachycuje nabité elektrony uvnitř mikroskopických tranzistorů, čímž se rozlišuje mezi jedničkami a nulami.
Toto je zjednodušené vysvětlení toho, jak oba typy disků ukládají data. Nyní se podíváme na to, jak mohou o data přijít v důsledku bitové hniloby. U pevných disků, jak už bylo zmíněno, se může magnetická polarita uložených bitů změnit. Pokud se změní příliš mnoho bitů bez opravy, může dojít k hnilobě dat. U SSD disků dochází ke ztrátě dat, když se izolační vrstva degraduje a nabité elektrony uniknou.
Rychlost, s jakou se bitová hniloba objeví, závisí na různých faktorech. Pevné disky mají potenciál uchovat data neporušená po desítky let i ve vypnutém stavu. Naopak u SSD disků se udává, že ve stejném stavu mohou data ztrácet už během několika let. Dokonce se objevují zprávy, že data na SSD discích uložených v neobvykle horkém prostředí mohou být smazána ještě rychleji.
Za provozu je situace jiná. Obvykle disky vydrží, dokud nenastanou běžné problémy, jako je selhání hardwaru, nebo dokud SSD disky nevyčerpají své cykly čtení/zápisu. Data mohou být ztracena také kvůli malwaru, poškození firmwaru, kontaktu s vodou nebo dalším nečekaným problémům, které nemají s bitovou hnilobou nic společného.
Jak ochránit data před bitovou hnilobou
Co tedy může zodpovědný uživatel počítače udělat, aby se vyhnul bitové hnilobě a dalším problémům s úložištěm? Odpověď je v podstatě taková, jakou byste měli znát.
Nejprve je potřeba věnovat pozornost stavu disků, které aktivně používáte. Můžete například zkontrolovat stav SMART (Self-Monitoring, Analysis, and Reporting Technology).
Dále je dobré nastavit si maximální dobu, po kterou budete aktivně používat pevný disk nebo SSD. V minulosti se SSD disky nepovažovaly za tak spolehlivé jako pevné disky, ale dnes už to většinou neplatí. Většina uživatelů může očekávat, že SSD vydrží přibližně stejně dlouho jako běžný pevný disk.
Obecně platí pravidlo, že byste neměli uchovávat úložné zařízení déle než asi pět let. Je to jen orientační odhad, někteří lidé disky používají i déle a čekají, až selžou. Pokud se rozhodnete pro tento přístup, je nesmírně důležité mít spolehlivou strategii zálohování.
Nyní se podívejme na archivační disky. Pokud uchováváte data na běžném pevném disku nebo SSD disku ve skříni, je vhodné je pravidelně zapínat a nechat běžet. Udržujete je tak v dobrém stavu a snižujete riziko bitové hniloby a dalších problémů.
Pevné disky je vhodné zapnout alespoň jednou za rok nebo za dva roky, aby se zabránilo zadření mechanických částí. Také je dobré data „obnovit“ jejich překopírováním nebo použitím speciálního nástroje, jako je například DiskFresh. U SSD disků je situace jednodušší, stačí je na pár minut zapnout zhruba dvakrát ročně, aby se udrželo jejich nabití.
Další možností je poohlédnout se po specializovaných archivačních médiích, jako jsou například Blu-ray M disky od společnosti Verbatim, které by měly údajně uchovat data až 1000 let. (Samozřejmě, je nepravděpodobné, že byste byli poblíž, abyste to mohli ověřit). Jsou dostupné s kapacitou 25 GB, 50 GB a 100 GB na disk. Jejich rychlost zápisu je však pomalá, takže si musíte vyhradit dostatek času pro archivaci.
Ať už se rozhodnete pro jakoukoli metodu archivace, vždy mějte více kopií archivních dat na různých místech, abyste měli jistotu, že o ně nepřijdete.
Zálohujte své soubory
Zálohování je téma, které mnoho lidí opomíjí, ale v současnosti je snadnější než kdy dříve. Obecně platí, že nejlepší strategie zálohování zahrnuje tři kopie vašich dat. První kopii máte každý den na svém počítači.
Druhou kopii si ukládáte lokálně na záložním disku, kterým může být externí pevný disk nebo NAS. Windows 10 mají vestavěnou funkci nazvanou Historie souborů, která automaticky zálohuje váš počítač. Existuje také mnoho dalších aplikací třetích stran pro zálohování dat. Můžete si také ručně kopírovat své osobní soubory a složky denně nebo týdně.
Nyní máte dvě kopie dat, ale co když dojde k požáru nebo povodni, nebo selžou oba disky přibližně ve stejnou dobu? Proto je vhodné mít zálohu „mimo pracoviště“.
Nejjednodušší je využít cloudové zálohovací služby, například Backblaze. Pokud vám záleží na ochraně soukromí, mnoho těchto služeb nabízí šifrování záloh, takže poskytovatel služeb nemá k vašim datům přístup. Například Backblaze vám umožní vytvořit si vlastní šifrovací heslo. Nicméně pokud toto heslo zapomenete, přijdete o přístup k zálohám.
Mít tři kopie vašich dat na různých místech by mělo být dostatečné, abyste předešli ztrátě dat, ať už dojde k bitové hnilobě nebo jiné katastrofě.