Čína dosahuje významných pokroků ve své energetické transformaci, přičemž v první polovině roku 2024 byl zaznamenán znatelný pokles uhlíkových emisí. Toto 1% meziroční snížení rozšiřuje pozitivní trend zahájený v březnu 2024 a signalizuje potenciální dřívější dosažení vrcholu národních emisí. Tento vývoj je z velké části připisován agresivní národní strategii zahrnující bezprecedentní investice a nasazení v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména solární energie, což je doloženo rozsáhlými instalacemi, například solární farmou o rozloze 610 kilometrů čtverečních na Tibetské náhorní plošině.
Pozorovaný pokles posouvá Čínu před její vlastní ambiciózní cíl dosáhnout vrcholu uhlíkových emisí před rokem 2030. Dosažení deklarovaného cíle uhlíkové neutrality do roku 2060 však vyžaduje ještě agresivnější cestu dekarbonizace, která si vyžádá průměrné roční snížení emisí o 3 % během následujících tří a půl desetiletí. Podle Lauriho Myllyvirty, hlavního analytika Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší (Centre for Research on Energy and Clean Air), musí Čína urychlit své úsilí, aby této kritické míry snížení rychle dosáhla.
- V první polovině roku 2024 Čína zaznamenala 1% pokles uhlíkových emisí.
- Tento pozitivní trend započal v březnu 2024 a naznačuje možné předčasné dosažení emisního vrcholu.
- Pokles je výsledkem masivních investic do obnovitelných zdrojů, zejména solární energie.
- Čína je před svým cílem dosáhnout vrcholu emisí před rokem 2030.
- Pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060 je nutné roční snížení emisí o 3 %.
Měnící se energetická dynamika
Zásadní je, že toto nedávné snížení emisí se liší od předchozích poklesů, které byly často spojeny s ekonomickým zpomalením. Na rozdíl od těchto případů se současný pokles shoduje s robustní ekonomickou aktivitou, o čemž svědčí 3,7% nárůst poptávky po elektřině v první polovině roku. To naznačuje zásadní, strukturální posun v čínském energetickém mixu, kde expanze solární, větrné a jaderné energie výrazně předčila růst poptávky, čímž došlo k oddělení spotřeby energie od nárůstu emisí.
Rozsah zavádění obnovitelných zdrojů energie v Číně je globálně bezprecedentní. Jen v prvních šesti měsících roku 2024 Čína instalovala 212 gigawattů solární kapacity, což je číslo, které ke konci roku 2024 přesahuje celkovou solární kapacitu Spojených států. Tato rychlá expanze posunula solární energii v Číně před vodní energii jako zdroj čisté energie a letos ji postavila před větrnou energii, čímž se stane největším zdrojem čisté energie v zemi, doplněnou o dalších 51 gigawattů kapacity větrné energie ve stejném období.
Globální důsledky a přetrvávající výzvy
Odborníci považují toto stabilizování čínských uhlíkových emisí za klíčový moment v globální klimatické akci, demonstrující proveditelnost dosažení ekonomického růstu současně s podstatným snížením emisí. Tento pokrok nabízí vzácný paprsek naděje v boji proti změně klimatu. Nicméně, významné výzvy přetrvávají. Pokračující silná závislost Číny na uhlí zůstává značnou hrozbou pro udržitelný pokrok, což podtrhuje nezbytnost přechodu ekonomiky k méně zdrojově náročným sektorům.
Klíčovou logistickou překážkou je geografická neshoda mezi rozsáhlými zdroji obnovitelné energie v Číně, převážně umístěnými v řídce osídleném západě, a hlavními populačními a průmyslovými centry na východě. Překonání této propasti vyžaduje rozsáhlé investice do ultravysokonapěťových přenosových vedení procházejících zemí. Několik takových projektů je již v provozu, včetně hlavního vedení spojujícího provincii Čching-chaj s provincií Che-nan, s dalšími plánovanými linkami pro usnadnění toku energie do vzdálených spotřebních center, jako je provincie Kuang-tung.
Nutnost modernizace sítě
Kromě fyzické infrastruktury je efektivní integrace těchto masivních kapacit obnovitelných zdrojů brzděna inherentní nepružností stávající čínské elektrické sítě. Tato síť, navržená primárně pro stabilní výkon tradičních uhelných elektráren, se potýká s proměnlivou a méně předvídatelnou povahou větrné a solární energie. Řešení tohoto problému vyžaduje zásadní provozní změny v uhelných elektrárnách a podstatnou modernizaci celé přenosové sítě, což představuje složitý a náročný úkol pro politiky i provozovatele sítě.