Tidal si od svého počátku vydobyl jméno především díky jedinečné a špičkové kvalitě streamování hudby. I když v oblasti dokonalého zvuku patří mezi absolutní lídry, pro udržení konkurenceschopnosti vůči ostatním streamovacím platformám, které nabízejí HiFi stream za lákavé ceny, by měl v dohledné době zapracovat na vylepšení svého uživatelského rozhraní. V dnešní době, kdy zákazníci nehledají pouze perfektní zvuk, ale také snadné ovládání a příjemné uživatelské prostředí, je tato změna zcela zásadní pro budoucí úspěch Tidal. V této recenzi se zaměřím na to, co na Tidalu obdivuji a co mu naopak brání v dalším růstu.
Co mě na Tidalu fascinuje
Zvuková kvalita, kterou Tidal nabízí, je skutečně bezkonkurenční, zvláště v rámci prémiového tarifu Max, který umožňuje streamovat až 24-bitové audio. Dlouhá léta jsem poslouchal hudbu prostřednictvím iPodu plného WAV souborů – tedy mnohem objemnějších, ale zvukově kvalitnějších audio souborů – z importovaných CD. To, co jsem obětoval z hlediska úložného prostoru, se mi vrátilo v podobě excelentního zvuku (16-bit, 44.1 kHz: což odpovídá kvalitě Tidal’s High tier).
Jsem vášnivý posluchač vinylů a jako zapálený sběratel se snažím hudbu vnímat co nejvěrněji jejímu originálu. Když jsem nakonec vyměnil iPod za streamování, Tidal pro mě byl jasnou volbou. A to v té době ještě ani nenabízel svou nejvyšší úroveň kvality!
Od analogových nahrávek prezentovaných v remasterované podobě až po nová, odborně zpracovaná vydání (téměř vše dostupné jako FLAC soubory), Tidal měl vždy navrch co se týče kvality – konkrétně tedy kvality zvuku.
Problémy s rozhraním brzdí Tidal
Poslech hudby na Tidalu je skutečně kouzelným zážitkem, kdy některé detaily skladeb, které jste slyšeli už stokrát, ožívají, jako byste je slyšeli úplně poprvé. Tidal mi dopřál nespočet hodin nezapomenutelného, aktivního poslechu hudby. Ovšem interakce s Tidala, to je úplně jiná kapitola.
Od matoucího vyhledávacího nástroje až po neustále se měnící řazení stažených souborů, uživatelské rozhraní Tidal je velkým problémem. S tím, jak se HiFi stream stává dostupnějším, by nedostatek intuitivních funkcí u Tidal mohl být důvodem pro ukončení jeho používání.
Nespolehlivé vyhledávání
Jedním z pravidelných zklamání, které mi Tidal způsobuje, je jeho vyhledávací nástroj. Více umělců se stejným jménem je sdruženo pod jedinou položku, což ztěžuje objevování nové hudby pro fanoušky.
Vezměme si například umělce Roar. O indie popovém projektu Owena Richarda Evanse jsem se dozvěděl díky jeho novému skvělému albu Knives for Aries a okamžitě jsem se pustil do prozkoumávání jeho tvorby. Ovšem když jsem narazil na album Handful of Songs, věci se poněkud zkomplikovaly.
Když mi došlo, že se jedná o úplně jiného umělce, nevěděl jsem jak pokračovat. Zkoušel jsem si poslechnout některé z jeho nejnovějších singlů, ale to mě ještě víc zmátlo. Rychle mi došlo, že pod touto položkou se ukrývá víc než jen dva umělci. Singly jsou na první pohled zcela náhodně promíchány z různých stylů elektronické hudby.
Rychlé hledání na Googlu mi sice pomohlo uložit alba, která jsem hledal; ale jde o zbytečnou překážku, které by se dalo snadno vyhnout, na cestě k objevování nové hudby. Někteří umělci jsou navíc rozděleni do dvou samostatných položek, což znamená, že musíte hledat dva neúplné katalogy zvlášť.
Některá alba, která jsou dostupná, nejsou přístupná, pokud je konkrétně nevyhledáte a nemají ani žádnou stopu v diskografii daného umělce. A ještě k tomu je spousta živých alb označených jako studiová alba a kompilace a naopak.
Dalším problémem, kterého jsem si všiml, je nedostatek viditelných názvů skladeb z nedávného koncertu Grateful Dead z roku 1978. Pokud máte trpělivost počkat, než se název posune na konkrétní skladbu (což se děje jen během přehrávání), zjistíte, o jakou skladbu se jedná. Ale nadpis „Live at Cameron Indoor Stadium“ se opakuje v závorkách poté, co je uveden konkrétní název skladby. Já chci jen vědět, jestli skutečně začínají s Jack Straw.
Nepředvídatelné a neměnné řazení stažených souborů
Aplikace Tidal nabízí možnost stahování, ale přechod do offline režimu přináší celou řadu dalších potíží. Na rozdíl od Spotify nelze stahovat skladby jednotlivě, pouze pokud byly přidány do playlistu. Alba lze stáhnout jako celek, nebo vůbec. A i když jsou soubory staženy, často se vůbec nespustí.
Od poslední velké aktualizace aplikace iOS (která už nějakou dobu neumožňuje vybrat si, jak se stažená alba mají řadit) jsou stažená alba řazena podle posledního zobrazení, bez další možnosti třídění. To je obzvlášť matoucí, protože se nic neustále nemění, takže nemůžete získat přehled o svých albech.
Tidal dříve třídil podle data přidání, což mi alespoň umožňovalo zapamatovat si, kde se některá alba nacházejí při procházení mých stažených souborů. A také mi teď nezbývá než se smířit s tím, že ve stažených souborech nelze vyhledávat ani v aplikaci iOS.
Neustálé pády
Přestože Spotify nepoužívám tak často, zdá se mi o mnoho spolehlivější. Tidal mi několikrát měsíčně bezdůvodně spadne. Obvykle se sice znovu otevře bez větších problémů, ale i tak je to příliš časté a může to být velmi frustrující.
Kromě toho jsou určití umělci nebo alba často „nedostupní“, a to někdy i celé dny, přestože nedošlo k žádným změnám v licencích a stejná alba jsou stále dostupná na jiných platformách.
Celkově mám Tidal stále rád. Jeho zvuková kvalita je neporovnatelná a exkluzivní obsah je vítaným bonusem. Ale s tím, jak na trh přicházejí další HiFi alternativy, jsou problémy s uživatelským rozhraním Tidal důležitější než kdy předtím. Zatímco Tidal kdysi nabízel jedinečný poslechový zážitek, nyní, s příchodem dlouho očekávaného HiFi tarifu Spotify, se musí připravit na největší konkurenci, jaké kdy čelil.