Paměťové karty microSD si získávají stále větší oblibu, a to v nejrůznějších zařízeních od akčních kamer, přes mobilní telefony, až po herní konzole. Přesto, pokud jde o profesionální fotoaparáty, může se jejich použití s adaptérem jevit jako nevhodné, zvláště pokud fotoaparát nativně nepodporuje microSD.
Proč tomu tak je? Hlavní problém spočívá v malém plastovém adaptéru, který se téměř ke každé microSD kartě přikládá. Adaptér sice usnadňuje čtení obsahu microSD karty na počítači bez dedikovaného slotu, avšak není určen pro trvalé použití. Upřímně řečeno, jedná se o levné řešení, které může negativně ovlivňovat rychlost zápisu dat ve vašem fotoaparátu.
V dnešní době moderní fotoaparáty pracují s enormním množstvím dat, jako jsou snímky s rozlišením 15 megapixelů a více, a také HD i 4K videozáznamy při 60 snímcích za sekundu a vyšších. Na rozdíl od smartphonů fotoaparáty s výměnnými objektivy nemají velké interní úložiště, proto je pro ně zásadní rychlý zápis dat na paměťovou kartu. Čím více snímků a videí za sekundu pořídíte, tím rychlejší by měla být karta schopna data zpracovat.
Z tohoto důvodu je „výkon“ paměťové karty klíčový. Označení jako „Class 10“ nebo „UHS-3“ definují maximální množství dat, které karta zvládne přečíst a zapsat v daném čase. Koupí rychlé a drahé microSD karty si zajistíte dostatečnou datovou propustnost samotné karty, ale to samé nemusí platit pro SD adaptér, který je součástí balení.
Technicky by měl adaptér zvládnout stejnou rychlost přenosu dat jako samotná microSD karta. Elektrické kontakty jsou v podstatě prodlužovací kabely. V některých testech dosahovaly adaptéry podobných výsledků jako samotné karty, ale při použití s výkonným fotoaparátem extra kroky v procesu zápisu mohou zpomalovat celkový výkon.
Například můj fotoaparát Sony Alpha A6000 dokáže pořídit šest snímků s rozlišením 24 megapixelů za sekundu. Při rychlém snímání to zní jako malý plastový kulomet. To generuje obrovské množství dat, přibližně mezi 20 a 100 megabajty za sekundu, v závislosti na obsahu a kvalitě snímku. Po naplnění vnitřní vyrovnávací paměti potřebuje fotoaparát superrychlou SD kartu, aby mohl plně využít svůj potenciál.
Moje primární karta je SanDisk Ultra SDXC, s udávanou rychlostí čtení 80 MB/s. SanDisk rychlost zápisu neuvádí, nicméně testování na mém počítači ukázalo rychlost okolo 40 MB/s. Při focení s maximální snímkovou frekvencí fotoaparát vydrží 5-6 sekund, než se zpomalí zhruba na 55-60 snímků.
Používám také Samsung 256 GB EVO Plus microSD, kterou obvykle nosím v telefonu. Tato karta je ještě rychlejší než SD karta od SanDisku, s rychlostí zápisu okolo 60 MB/s. Teoreticky bych měl s ní ve fotoaparátu pořídit více snímků, než dojde ke zpomalení. Jenže karta je microSD, a proto potřebuje adaptér. I přes vynikající rychlost zápisu se fotoaparát začne zpomalovat po pouhých třech sekundách a zhruba 35 snímcích. Jediným viníkem je zde adaptér, který nestíhá rychlostí ani karty, ani fotoaparátu.
Není nic špatného na používání microSD karet v zařízeních, pro která jsou primárně určeny. Většina uživatelů si rozdílu ve výkonu s adaptérem vůbec nevšimne. Pokud jste si ale pořídili zrcadlovku nebo bezzrcadlovku pro rychlé a spolehlivé fotografování, měli byste si koupit kartu SD, která je pro tento účel navržena. Jsou poměrně levné a jejich spolehlivý výkon za to stojí.