Program Starship společnosti SpaceX dosáhl významného milníku svým jedenáctým testovacím letem, což představuje klíčový krok ve vývoji nejvýkonnější rakety světa. Tato úspěšná suborbitální mise, druhé po sobě jdoucí vítězství pro program, demonstruje pokračující pokrok směrem k naplnění ambiciózních cílů pro průzkum Měsíce a Marsu. Let také sloužil jako finální ověření současné iterace Starship předtím, než se její větší nástupci dostanou do popředí.
Pokrok v ambicích pro Měsíc a Mars
Program Starship, vedený zakladatelem a generálním ředitelem SpaceX Elonem Muskem, je zásadně navržen tak, aby usnadnil lidské osídlení Marsu, což je dlouhodobý cíl společnosti. Kromě Marsu má Starship hrát klíčovou roli také v programu Artemis NASA. Agentura vybrala toto vozidlo jako zamýšlený přistávací modul pro mise s cílem vrátit lidi na Měsíc, přičemž mise Artemis 3, plánovaná na rok 2027, se konkrétně zaměřuje na přistání Starship poblíž jižního pólu Měsíce.
Znovupoužitelnost a nosnost
Základní inovací Starship je její design pro bezprecedentní nosnost a rychlou znovupoužitelnost. Vozidlo je navrženo tak, aby do oběžné dráhy dopravilo značný náklad, odhadovaný na 165 tun. Klíčové je, že jak jeho nosná raketa Super Heavy, tak horní stupeň Starship jsou koncipovány pro plnou a rychlou renovaci a opětovné nasazení. Strategie SpaceX zahrnuje získání obou stupňů po letu, přičemž nosná raketa Super Heavy již tuto metodu získávání úspěšně demonstrovala několikrát. Tento přístup má umožnit velmi časté startovací operace, potenciálně několikrát denně z jednoho startovacího místa, což je schopnost, kterou Musk zdůraznil jako kritickou pro provozní efektivitu.
Vývoj variant Starship
Současná verze Starship, známá jako V2, je vysoká přibližně 403 stop. Budoucí iterace však budou ještě větší. Verze 3 se očekává, že dosáhne zhruba 408 stop, zatímco budoucí varianta, neformálně označovaná jako „Future Starship“ a očekávaná kolem roku 2027, by mohla dosahovat výšky přibližně 466 stop. Tato varianta nové generace se očekává, že bude vybavena 42 motory Raptor, což je nárůst oproti současným modelům, přičemž horní stupeň získá dodatečnou kapacitu motorů.
Překonávání výzev testovacích letů
Vývojová cesta Starship nebyla bez problémů. Předchozí testovací lety se setkaly s neúspěchy, včetně předčasné ztráty horního stupně u letů 7 a 8, což vedlo k rozptýlení trosek. Let 9 zaznamenal rozpad horního stupně během atmosférického návratu. Další incident v červnu zahrnoval explozi vozidla během pozemního testování ve Starbase, což si vyžádalo použití náhrady pro let 10. Navzdory těmto překážkám byl let 10, odpálený 26. srpna, komplexním úspěchem. Jak nosná raketa, tak horní stupeň úspěšně přistály na vodě a horní stupeň prokázal kritické schopnosti zapálení motorů ve vesmíru a vypuštění nákladu.
Let 11: Zdokonalování postupů a testování odolnosti
Let 11 zopakoval úspěchy letu 10, přičemž oba stupně provedly plánované přistání na vodě v Mexickém zálivu a v Indickém oceánu. Mise zahrnovala také zapálení motorů ve vesmíru a vypuštění maket satelitů Starlink. Mezi pozoruhodná vylepšení během letu 11 patřilo testování nové strategie přistávacího zážehu pro nosnou raketu Super Heavy s použitím upravené konfigurace motorů navržené pro zvýšenou redundanci. Tento let byl také druhým případem, kdy byla nosná raketa Super Heavy znovu použita, přičemž 24 z jejích 33 motorů Raptor již absolvovalo více misí.
Horní stupeň prošel specifickými úpravami pro sběr dat pro budoucí profily návratu. To zahrnovalo odstranění některých tepelných štítů pro posouzení výkonu méně chráněných oblastí během vstupu do atmosféry. Kromě toho byla do konečné fáze trajektorie začleněna dynamická manévrovací zatáčka, aby se simulovaly budoucí letové dráhy a testovaly podzvukové naváděcí algoritmy. Tato zdokonalení postupů a testy odolnosti jsou klíčové pro ověření připravenosti Starship pro její konečné provozní role. Start z primární orbitální startovací rampy Starbase předchází plánovaným modernizacím pro ubytování budoucích variant Starship, přičemž následné starty budou využívat rampu 2.