Herní svět současnosti nabízí nesmírnou paletu žánrů, které mohou hráčům přinášet radost, naplnění a nekonečné hodiny zábavy. Zatímco někteří hráči vyhledávají náročné výzvy, jiní mohou určité herní styly vnímat jako zdroj frustrace. Je důležité si uvědomit, že co jednomu hráči přináší potěšení, může být pro jiného zdrojem rozčarování. Osobně se vyhýbám některým specifickým žánrům, protože mě příliš rozčilují. V tomto článku se podíváme na herní žánry, které bych preferovala obejít, a vysvětlím, proč tomu tak je.
1 Soulslikes
Soulslikes jsou akční hry s intenzivními souboji, originálním designem nepřátel a hlubokým příběhem. Tato kombinace vytváří hratelnost, kterou mnoho hráčů považuje za návykovou a obohacující.
Nicméně, když jsem se pokusila o příležitostné hraní, zjistila jsem, že je to pro mě spíše frustrující zážitek. Hlavním důvodem je neúprosná obtížnost, tvrdé tresty, časté umírání, nejasné vyprávění příběhu, komplikovaná správa výdrže, tajemné nápovědy a prozkoumávání, které vyžaduje neustálé opakování stejných činností.
2 Roguelikes
Roguelikes jsou z principu frustrující kvůli trvalé smrti postavy, náhodně generovaným úrovním a vysoké obtížnosti. Také mi vadí, že nenabízejí pocit pokroku, protože neustálé umírání je nedílnou součástí hry a nutí mě začínat znovu a znovu.
Tento žánr má strmou křivku učení, na rozdíl od roguelitů, což ještě zvyšuje frustraci. Musíte investovat značné množství času do porozumění herním mechanismům a vývoje strategií, abyste dokázali překonat drsné tresty.
Hra, která mě zlomila, byla The Darkest Dungeon. Měla všechny typické rysy rogue her, spojené se stresovou mechanikou a prvky vyžadující opakování, což mě naprosto odradilo.
3 Puzzle Games
Často jsem si všimla, že čím komplikovanější jsou hádanky v puzzle hrách, tím spíše zahazuji veškerou strategii a spoléhám se na metodu pokusů a omylů. Předpokládám, že nejsem jediná, kdo se tak chová. Opravdové puzzle hry často postrádají jasné nápovědy a směr, což vede k frustraci z toho, že jste na hodiny nebo dny zablokovaní na jednom místě.
Rozumím tomu, že puzzle hry mají hráče nutit k hlubokému přemýšlení při hledání řešení. I když nepotřebuji, aby mě hra vedla za ruku, trochu více vyvážený směr by mi pomohl nevzdávat se tohoto žánru tak snadno.
4 Rage Games
Rage hry jsou navržené tak, aby byly úmyslně obtížné, a vyžadují dovednosti a trpělivost k jejich zdolání. Příkladem je pixel-perfect platforming ve hře Super Meat Boy, nepředvídatelné výzvy v I Wanna Be the Guy a náročné ovládání v Getting Over It with Bennett Foddy. Dokonce jsem se pokusila zahrát si browserovou hru QWOP a zjistila jsem, že na tyto typy her nemám dostatek zručnosti.
Časté neúspěchy, které jsem zažila při hraní rage her, mě natolik frustrovaly, že jsem začala pochybovat o svých herních schopnostech. Abych se vyhnula pocitu beznaděje, jednoduše jsem se jim přestala věnovat. Raději si zahraji něco náročného, ale přístupného, jako je například Celeste.
5 Bullet Hell Games
Bullet hell hry, jako podžánr stříleček, vyžadují bleskurychlé reflexy a laserovou přesnost k uhýbání před záplavou zdánlivě nekonečného počtu střel a nepřátel. Navíc vzory, ve kterých se projektily objevují, vyžadují plnou koncentraci, abyste měli šanci na úspěch. Chvilková ztráta pozornosti může zmařit celou hru, zvláště pokud je obzvláště dlouhá.
Proto vnímám bullet hell hry jako velmi náročné a úzkost vzbuzující zážitky. A s vysokou cenou za neúspěch, která obvykle znamená opakování obtížných úrovní, a s ohledem na nedostatek kontrolních bodů, mi přišly velmi frustrující.
6 Real-Time Strategy Games
Hry real-time strategy (RTS) mají často strmou křivku učení, což je pro mnohé, včetně mě, velmi náročné. Je potřeba ovládat komplikované systémy, řízení jednotek, získávání zdrojů a strategický boj. Je nutné zvládat multitasking s takovou komplexností – často pod časovým tlakem – což může být frustrující.
Když jsem se ve RTS hrách setkala s náročnými scénáři nebo silnými protivníky, okamžitě se projevila neúprosná obtížnost. Narazila jsem na mnoho frustrujících situací, kdy jsem se snažila zvládnout tolik věcí najednou a zároveň dělat rozhodnutí v reálném čase – jen abych nakonec prohrála kvůli lavinovému efektu špatných rozhodnutí.
7 Survival Games
Moje největší frustrace se survival hrami vyplývá z nedostatku jasných cílů. Pamatuji si, jak jsem se mnohokrát ocitla ve hře Subnautica, když jsem hledala rádiové signály, které byly těžko dostupné, protože jsem potřebovala lepší vybavení. Poté jsem zemřela, protože mi došly zdroje nebo jsem se na cestě zpět na základnu střetla s obrovským monstrem, kterému jsem nemohla čelit.
Vím, že hlavním cílem survival her je prozkoumávat a objevovat nové věci přirozenou cestou. Chápu, že pro jiné to může být zábavné. Ale já raději netrávím celé dny, jako jsem to dělala v Subnautice, přemýšlením, kam mám jít dál.
Neříkám, že tyto herní žánry jsou špatné nebo že byste se jim měli vyhnout. Jsem přesvědčena, že určitá úroveň obtížnosti je ve hrách důležitá. Chci pouze zdůraznit, že pokud se do nich pustíte, měli byste očekávat určité množství frustrace, která vás může vést k tomu, že hru vzdáte.
Je skvělé, že se vývojáři snaží soulslikes, roguelikes, puzzle hry a další žánry učinit přístupnějšími. I když si někteří mohou myslet, že to snižuje uspokojení z překonání „skutečného“ zážitku.
Shrnutí: Pokud máte rádi herní výzvy, neomezujte se a vyzkoušejte kterýkoliv z těchto žánrů. Ale pro ty, kteří hledají večerní relaxaci bez zbytečné frustrace, doporučuji hledat jinde. Před začátkem hraní těchto her je dobré vědět, co vás čeká, abyste se vyhnuli zbytečnému zklamání. Každý herní styl má své výhody a je důležité najít ten, který vám přinese radost a uspokojení.