V dnešním herním světě existuje obrovská rozmanitost žánrů, které mohou přinášet radost, uspokojení a nekonečné hodiny zábavy. Zatímco mnozí hráči vyhledávají výzvu, někteří mohou považovat určité herní žánry za frustrující. Je důležité si uvědomit, že co může být pro jednoho hráče zdrojem radosti, může být pro jiného zdrojem frustrace. Já osobně se vyhýbám některým žánrům, protože mě příliš rozčilují. V tomto článku se podíváme na hráčské žánry, které bych raději obcházela, a proč tomu tak je.
Table of Contents
1 Soulslikes
Soulslikes jsou akční hry s intenzivním bojem, imaginárními designy nepřátel a hlubokým příběhem. Tato kombinace vytváří herní smyčku, kterou mnozí hráči považují za návykovou a hodnotnou.
Nicméně, když jsem se pustila do příležitostného hraní, stalo se to pro mě příliš frustrující. Hlavním důvodem je krutá obtížnost, přísné tresty, časté smrti, abstraktní vyprávění příběhu, správa výdrže, kryptické nápovědy a explorace, která vyžaduje neustálé grinds.
2 Roguelikes
Roguelikes jsou inherentně frustrující, protože obsahují permadeath, procedurální generaci a vysokou obtížnost. Také mi připadá únavné, že nenabízejí žádný progres, jelikož neustále umírání je součástí hry a nutí mě začínat od začátku.
Tento žánr má strmou křivku učení, na rozdíl od roguelites, což přispívá k frustraci. Musíte investovat značné množství času do pochopení mechaniky a vyvíjení strategií, abyste překonali drtivé tresty.
Hra, která mě zlomila, byla The Darkest Dungeon. Měla všechny znaky rogue her, kombinované se stresovou mechanikou a grindovacími prvky, které jsem nemohla mít ráda.
3 Puzzle Games
Často jsem zjistila, že čím složitější jsou hádanky v puzzle hře, tím více jsem vyhodila strategii oknem a spoléhala se na pokusy a omyly. Představuji si, že to může být případ mnoha jiných hráčů. Opravdové puzzle hry často postrádají zřejmé nápovědy a vedení, které by minimalizovaly frustraci z toho, že jste uvízli na hodiny nebo dny.
Chápu, že puzzle hry jsou navrženy tak, aby vás podnítily k hlubokému myšlení při hledání řešení. I přesto, že nepotřebuji, aby mě hra vodila za ruku, trochu vyváženějšího směru by mi pomohlo se nepřestat snažit o tento žánr.
4 Rage Games
Rage hry jsou navrženy tak, aby byly záměrně obtížné, vyžadují dovednosti a trpělivost k jejich překonání. Existuje pixel-perfect platforming ve hře Super Meat Boy, nevyzpytatelné výzvy v I Wanna Be the Guy a náročné ovládání v Getting Over It with Bennett Foddy. Dokonce jsem se pokusila zahrát browserovou hru QWOP a zjistila jsem, že na tyto typy her nemám dostatek dovedností.
Časté neúspěchy, které jsem zažila při hraní rage her, mě natolik frustrovaly, že jsem začala pochybovat o svých herních dovednostech. Abych se vyhnula pocitu beznaděje, jednoduše jsem se jim vyhýbala. Raději si zahraji něco náročného, ale přístupného, jako je Celeste.
5 Bullet Hell Games
Bullet hell hry, podžánr stříleček, vyžadují bleskurychlé reflexy a laserovou přesnost, aby se vyhnuly tomu, co se může zdát jako milion kulkami a nepřáteli. Kromě toho vzory, kterými k vám přicházejí, vyžadují plnou koncentraci, abyste byli úspěšní. Okamžitá ztráta koncentrace může pokazit celou hru, zejména pokud je zvlášť dlouhá.
Proto považuji bullet hell hry za velmi náročné a úzkost vyvolávající zážitky. A s vysokou cenou neúspěchu, která obvykle znamená opakování těžkých úrovní, jelikož tyto hry šetří kontrolní body, jsem je považovala za velmi frustrující.
6 Real-Time Strategy Games
Hry real-time strategy (RTS) mají často strmou křivku učení, což je činí náročnými pro mnohé, jako jsem já. Například je třeba ovládnout složité systémy, správu jednotek, získávání zdrojů a strategický boj. Musíte zvládat multitasking s touto složitostí – někdy pod časovým tlakem – což může být frustrující.
Když jsem čelila složitým scénářům nebo těžkým protivníkům ve RTS hrách, krutá obtížnost se stala zřejmou. Narazila jsem na mnoho frustrujících situací, když jsem se snažila zvládnout tolik věcí a zároveň učinit rozhodnutí v okamžiku – pouze abych nakonec prohrála kvůli lavinovému efektu špatných rozhodnutí.
7 Survival Games
Moje největší frustrace s survival hrami tkví v absenci jasných cílů. Pamatuji si, jak jsem se mnohokrát ocitla ve hře Subnautica, když jsem hledala rádiové signály, které byly těžko dostupné, protože jsem potřebovala lepší vybavení. Poté jsem umřela, protože mi došly zdroje nebo jsem narazila na nějakého obrovského monstra, se kterým jsem se nemohla utkat na cestě zpět do základny.
Vím, že celým cílem survival her je prozkoumávat a objevovat věci přirozeně. Vidím, jak to může být zábavné pro jiné. Ale pro mě, raději netrávím dny, jako jsem to dělala v Subnautica, přemýšlením, kam mám jít dál.
Neříkám, že tyto herní žánry jsou špatné a že byste se jim měli vyhnout. Věřím, že nějaká obtížnost ve hrách je dobrá. Chci pouze zdůraznit, že pokud se do nich pustíte, očekávejte určité množství frustrace, které vás může přimět k tomu, abyste hru vzdali.
A je dobře, že vývojáři činí Soulslikes, roguelikes, puzzle hry a další žánry přístupnějšími. I když si někdo může myslet, že tímto se snižuje uspokojení z porážení „opravdového“ zážitku.
Shrnutí: Pokud máte rádi herní výzvy, nebraňte se žádnému z těchto žánrů. Ale pro ty, kteří hledají večerní zábavu bez přílišných frustrací, doporučuji hledat jinde. Před nasazením do těchto her je dobré vědět, co vás čeká, abyste se vyhnuli nečekanému zklamání. Každý herní styl má své plody a je důležité nalézt ten, který vám přinese radost a uspokojení.