Zvyšující se frekvence a intenzita klimatických katastrof ve Spojených státech představují zásadní výzvu pro národní odolnost. S tím, jak se extrémní počasí, jako jsou lesní požáry a bleskové povodně, stává běžnějším, rostou obavy o schopnost národa se přizpůsobit. To je obzvláště důležité vzhledem k nedávným návrhům na potenciální omezení federálních investic do vědy o adaptaci na klima, oboru, který byl klíčový pro vývoj zásadních strategií ke zmírnění dopadů měnícího se klimatu na přírodní zdroje i lidské komunity.
Federální financování podpořilo řadu iniciativ zaměřených na posílení schopnosti národa odolávat environmentálním změnám. Tyto programy, často spravované prostřednictvím univerzitních center pro vědu o adaptaci na klima a podporované agenturami, jako je U.S. Geological Survey, přinesly praktická řešení pro různé hrozby související s klimatem. Jejich práce přímo pomáhá státům a domorodým národům posilovat jejich odolnost vůči klimatickým rizikům a prokazuje hmatatelné přínosy, které podporují jak ekologické zdraví, tak ekonomickou stabilitu.
Jednou z významných oblastí zaměření je eskalující hrozba lesních požárů. Vědci vyvíjejí pokročilé modely předpovědí, které přesně určují oblasti nejvíce ohrožené požáry v konkrétních obdobích roku. Tato prediktivní schopnost umožňuje komunitám a správcům půdy zavádět cílená preventivní opatření, jako jsou řízené požáry, vytváření protipožárních pásů a management invazních druhů, které mohou zhoršovat podmínky pro vznik požárů. Díky úzké spolupráci s těmi, kdo působí v terénu, zajišťují tyto vědecké snahy, že vyvinuté strategie jsou praktické, účinné a přizpůsobené jedinečným ekologickým charakteristikám každého regionu, integrují výzkum do proveditelných osvědčených postupů pro řízení lesních požárů a informují územní plánování pro oblasti sousedící s divokou přírodou.
Výzva se rozšiřuje na pobřežní oblasti, kde stoupající hladina moře ohrožuje životně důležité ekosystémy, jako jsou slané mokřady. Tyto přírodní bariéry hrají klíčovou roli při zmírňování bouřkových přívalů a ochraně pobřeží před erozí, přičemž zároveň slouží jako důležitá stanoviště pro komerčně významné populace ryb. S tím, jak globální teploty nadále stoupají v důsledku zvýšených atmosférických skleníkových plynů, vedoucích k tepelné expanzi oceánů a tání ledovců, hladina moře stoupá zrychleným tempem, čímž jsou tyto mokřady ohroženy zaplavením. Vědci zabývající se adaptací proto vyvíjejí lokalizované předpovědi záplav, které zohledňují specifické oceánografické a geofyzikální podmínky, aby pomohli správcům zdrojů a obcím v budoucím plánování a podpořili úsilí o obnovu slaných mokřadů.
V oblasti Pacifického severozápadu a Aljašky představuje stoupající teplota vody významnou hrozbu pro populace lososů, ovlivňuje jejich úspěšnost tření a zvyšuje jejich zranitelnost vůči predaci. Vědci zabývající se adaptací vyhodnocují účinnost intervencí, jako je dočasné záchranné akce ryb během období extrémního horka nebo sucha. Na Aljašce navazují společné snahy s domorodými komunitami, neziskovými organizacemi a vládními agenturami systémy včasného varování před teplotou vody v tocích, které poskytují klíčová data pro pomoc správcům rybolovu chránit lososy před tepelným stresem.
Navíc oteplující se klima usnadňuje šíření invazních druhů, které způsobují značné ekonomické ztráty poškozením zemědělství a lesů a představují hrozbu pro původní biodiverzitu. Centra pro vědu o adaptaci na klima aktivně identifikují a prioritizují rizika spojená s těmito rozšiřujícími se areály invazních druhů. Tento proaktivní přístup umožňuje státním manažerům řešit vznikající hrozby dříve, než se stanou rozsáhlými problémy, a poskytuje klíčové vědecké informace související s klimatem pro správce invazních druhů. Vývoj map rizik a spolupráce s místními komunitami jsou nezbytné pro zmírnění ekonomických a ekologických škod způsobených invazními druhy, zejména v regionech, jako je severovýchod, který je uznávaným ohniskem takových hrozeb.
Účinnost těchto adaptačních snah závisí na silné spolupráci mezi vědci a správci přírodních zdrojů ve státních, komunitních, domorodých a federálních agenturách, kteří jsou zodpovědní za implementaci těchto strategií. Vzhledem k tomu, že se očekává zesílení klimatických extrémů, potenciální ztráta těchto federálně financovaných programů vědy o adaptaci by mohla významně snížit schopnost Spojených států zvládat budoucí environmentální nebezpečí a zanechat komunity a ekosystémy více vystavené nepříznivým dopadům.