Satelity zaznamenaly významný milník, když zachytily největší oceánské vlny, jaké kdy byly pozorovány z vesmíru. Tyto údaje nabízejí bezprecedentní vhled do přenosu energie bouří na obrovské vzdálenosti po oceánu. Tyto kolosální vlny, generované intenzivními meteorologickými jevy, fungují jako silní „poslové“, schopní přenášet ničivou sílu bouře na vzdálené pobřeží, bez ohledu na to, zda bouře samotná zasáhne pevninu. Toto průlomové pozorování, umožněné pokročilou satelitní technologií, má posílit naše porozumění oceánským jevům a zlepšit strategie pro odolnost pobřeží.
Mise Surface Water and Ocean Topography (SWOT) hrála v tomto vědeckém pokroku klíčovou roli. Její schopnost zobrazování s širokým záběrem v kombinaci s daty radarové altimetrie z konstelace satelitů pro pozorování Země, včetně SARAL, Jason-3, Copernicus Sentinel-3A a -3B, Copernicus Sentinel-6 Michael Freilich, CryoSat a CFOSAT, umožnila výzkumníkům sestavit komplexní globální obraz toho, jak se vlny generované bouřemi šíří, slučují a vyvíjejí při svém vyzařování ven. Toto detailní mapování poskytuje jasnější pohled na dynamiku těchto mocných oceánských sil.
Konkrétní případová studie, bouře Eddie, která vznikla v severním Pacifiku v prosinci 2024, poskytla pro tento výzkum cennou přírodní laboratoř. Během vrcholu bouře satelitní data odhalila vlny na otevřeném oceánu dosahující ohromující výšky téměř 65 stop (20 metrů). Toto měření představuje nejvyšší vlnu kdy zaznamenanou z vesmíru, což podtrhuje obrovskou sílu, kterou mohou silné povětrnostní systémy uvolnit.
Cesta vln bouře Eddie
Po svém vzniku se tyto mohutné vlny z bouře Eddie vydaly na rozsáhlou cestu, překonaly více než 15 000 mil (24 000 kilometrů). Vlny překročily Drakeův průliv a pokračovaly do tropického Atlantiku. Navzdory tomu, že bouře Eddie přímo nezasáhla žádnou pevninu, její generované vlny dorazily na vzdálená pobřeží se značnou silou. V některých případech tato oceánská energie přispěla k pobřežní erozi a záplavám, což demonstruje dalekosáhlé důsledky silných, nepozorovaných bouřkových systémů.
Tento jev zdůrazňuje roli povrchu oceánu jako efektivního „posla“ energie bouří. Analýzou časového intervalu mezi vrcholy velkých vln, metrikou známou jako vlnový period, mohou vědci přesněji odhadnout velikost a intenzitu bouře. Například vlnový period 20 sekund znamená, že významná vlna projde daným bodem každých 20 sekund, což poskytuje kvantifikovatelné měřítko charakteristik vln.
Zpochybňování stávajících vlnových modelů
Studie také přinesla významný poznatek, který zpochybňuje dlouhodobé předpoklady týkající se distribuce vlnové energie. Bylo zjištěno, že kratší, vysoce energetické bouřkové vlny, kromě běžněji uvažovaných dlouhých, pomalých vln, jsou zodpovědné za přenos podstatné části energie oceánu. Tento poznatek je klíčový pro zpřesnění globálních vlnových modelů a pro vývoj účinnějších strategií na ochranu pobřežních komunit před riziky spojenými s extrémními vlnovými jevy.