Život na Marsu: Překonání nepřátelského prostředí
Zkoumání možnosti vyslání lidí na Mars vyžaduje překonání mnoha výzev, přičemž nezanedbatelnou je i samo nepřátelské marsovské prostředí. Na rozdíl od Země, která poskytuje dýchatelnou atmosféru a relativně stabilní podmínky, Mars představuje řadu nebezpečí, která by pro nechráněné návštěvníky znamenala okamžitou smrt. Mezi nejkritičtější faktory pro přežití člověka patří schopnost získat nebo vyrobit vhodnou atmosféru, což je v ostrém kontrastu se současným stavem planety.
Vzduch, který dýcháme na Zemi, je primárně směsí plynů, převážně dusíku (asi 78 %) a kyslíku (kolem 21 %). I když vdechujeme celou tuto směs, naše těla jsou specificky přizpůsobena k využití kyslíku a ostatní plyny při výdechu vylučují. Tato rovnováha je zásadní pro udržení života, jak ho známe.
Na Marsu jsou atmosférické podmínky dramaticky odlišné. Marsovská atmosféra je extrémně řídká, objemově odpovídá pouhému 1 % zemské atmosféry. Tato nízká hustota znamená, že je celkově výrazně méně plynů. Navíc je její složení zcela odlišné. Oxid uhličitý, který se na Zemi vyskytuje pouze ve stopových množstvích a ve vysokých koncentracích je toxický, tvoří ohromujících 96 % marsovské atmosféry. Kyslík, nezbytný pro lidské dýchání, je téměř neexistující a tvoří pouhou desetinu procenta.
Pokus o dýchání marsovského vzduchu bez podpory života by vedl k okamžité smrti. Nedostatek kyslíku by způsobil rychlé udušení. Tento smrtelný problém zhoršuje extrémně nízký atmosférický tlak. Tento nízký tlak by způsobil, že tělesné tekutiny, jako je krev, by se začaly vařit současně s nástupem udušení, čímž by nezůstala žádná šance na přežití.
Kromě atmosférických problémů představuje Mars i další drsné podmínky. Na povrchu chybí významné množství kapalné vody a teploty klesají na extrémně nízké hodnoty, často v noci pod -73 stupňů Celsia (-100 stupňů Fahrenheita). Navzdory těmto obrovským výzvám prokázal život na Zemi pozoruhodnou odolnost, prosperující v podobně extrémních prostředích, jako jsou hlubokomořské průduchy, antarktický led a hluboké podzemní skalní útvary, z nichž mnohým chybí kyslík nebo kapalná voda. To vyvolává otázky o potenciálu pro existenci života, možná mikrobiálního, na Marsu v minulosti či současnosti.
Zkoumání potenciálu minulého života na Marsu je klíčovým cílem současných misí. Před miliardami let se věří, že Mars měl hustší atmosféru, teplejší teploty a potenciálně hojnost kapalné vody na svém povrchu – podmínky, které mohly být pro život příznivé. Rover NASA Perseverance aktivně hledá známky dávného marsovského života zkoumáním hornin na možné fosilní důkazy primitivních organismů.
Umožnění budoucích pilotovaných misí na Mars vyžaduje vývoj technologií pro překonání environmentálních překážek. Jedním z průkopnických přístrojů na palubě roveru Perseverance je MOXIE (Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment). MOXIE je navržen tak, aby extrahoval oxid uhličitý z marsovské atmosféry a chemicky jej přeměnil na kyslík.
Úspěch MOXIE je kritickým krokem k uskutečnitelnosti lidské přítomnosti na Marsu. Pokud si budoucí astronauti budou moci vyrábět vlastní kyslík k dýchání a potenciálně i pro výrobu složek raketového paliva, logistická zátěž spojená s dopravou všeho ze Země se výrazně sníží. Toto „využívání místních zdrojů“ (in-situ resource utilization) je klíčové pro dlouhodobější průzkumné plány. Zatímco MOXIE nabízí naději, astronauti na marsovském povrchu budou kvůli složení a tlaku atmosféry stále vyžadovat ochranné skafandry. NASA aktivně vyvíjí potřebné technologie, přičemž potenciální lidské mise jsou plánovány na konec 30. let 21. století.