Zatímco globální populace narůstá a změna klimatu zesiluje hrozbu nedostatku vody, pod světovými oceány se skrývá nečekaný a potenciálně obrovský zdroj: masivní sladkovodní zvodně. Průlomová globální výzkumná expedice, Expedice 501, se nedávno vrátila ze severního Atlantiku, kde systematicky vrtala do mořského dna u mysu Cod. Zjištění potvrzují existenci toho, co vědci považují za obrovskou, dosud nevyužitou sladkovodní nádrž táhnoucí se od New Jersey po Maine, což nabízí pohled na potenciální strategické řešení pro rostoucí poptávku planety po pitné vodě.
Tento pozoruhodný objev není zcela nový; téměř před pěti desetiletími plavidlo americké vlády, které zkoumalo uhlovodíky u severovýchodních Spojených států, náhodou objevilo sladkou vodu pod mořským dnem. Rozsah a systematické zkoumání těchto podmořských zvodní však zůstávaly až dosud z velké části neprozkoumané. Expedice 501, spolupráce v hodnotě 25 milionů dolarů zahrnující více než tucet zemí, podporovaná zejména americkou vládní National Science Foundation (jejíž financování bylo zajištěno před přerozdělením rozpočtu požadovaným tehdejší administrativou prezidenta Donalda Trumpa) a Evropským konsorciem pro vrtání oceánského výzkumu, představuje první cílené úsilí o rozsáhlý odběr vzorků a studium těchto útvarů.
Naléhavost takového průzkumu podtrhují drsné globální prognózy. Organizace spojených národů odhaduje, že během pouhých pěti let globální poptávka po sladké vodě převýší nabídku o 40 %. Tento deficit je umocněn stoupající hladinou moří, která kontaminuje pobřežní sladkovodní zdroje, a nenasytnou spotřebou vody moderní infrastrukturou, jako jsou datová centra pohánějící AI a cloud computing. Například ve Virginii datová centra spotřebovávají čtvrtinu veškeré vyrobené energie, přičemž tento podíl se má téměř zdvojnásobit, a každé středně velké datové centrum spotřebuje tolik vody jako 1 000 domácností. Regiony jako Kapské Město v Jihoafrické republice, které v roce 2018 čelilo vážné vodní krizi, a četné oblasti trpící nedostatkem podzemní vody, zdůrazňují kritickou potřebu alternativních zdrojů vody.
Vědci se vydali na Expedici 501 s počáteční hypotézou, že podmořská zvodně by mohla stačit k pokrytí potřeb metropole velikosti New Yorku po dobu 800 let. Jejich práce, prováděná po dobu tří měsíců z vrtné plošiny Liftboat Robert, přinesla ještě povzbudivější výsledky. Odběr vzorků odhalil sladkou nebo téměř sladkou vodu v hlubších i mělčích vrstvách, než se očekávalo, což naznačuje ještě větší zásoby. Jez Everest, projektový manažer Expedice 501, poznamenal, že ačkoli je fenomén podmořské vody známý, „je to téma, které v minulosti nebylo nikdy přímo zkoumáno žádným výzkumným projektem.“ Tato mise doslova prorazila novou cestu, pronikla do Země pod mořem až do hloubky 1 289 stop (téměř 400 metrů).
Odemknutí záhad původu a udržitelnosti
Počáteční zjištění expedice byla slibná. Vzorky odebrané zpod mořského dna vykazovaly salinitu pouhé 4 díly na tisíc, což je výrazně pod průměrem oceánu 35 dílů na tisíc. Jak vrtání pokračovalo na několika místech 20 až 30 mil (30 až 50 kilometrů) od pobřeží, byly odebrány vzorky s obsahem soli pouhý 1 díl na tisíc – úroveň odpovídající mnoha suchozemským sladkovodním útvarům. Tyto výsledky silně naznačují historické nebo probíhající spojení s pozemními systémy.
Další kritická fáze zahrnuje měsíce intenzivní laboratorní analýzy. Vědci budou zkoumat vlastnosti vody, včetně mikrobiální ekologie, aby určili její bezpečnost pro spotřebu a další použití. Jocelyne DiRuggiero, bioložka z Johns Hopkins University, zdůrazňuje, že se jedná o „nové prostředí, které nikdy předtím nebylo studováno,“ a poukazuje na potenciál minerálů nebo jedinečných mikrobiálních vedlejších produktů. Klíčové je, že vědci použijí techniky k určení stáří vody, aby zjistili, zda pochází z tání ledovců před tisíci lety, nebo je nepřetržitě doplňována prostřednictvím podzemních geologických útvarů. Pochopení, zda je zdroj prvotní a konečný, nebo propojený a pomalu se doplňující, je zásadní pro jeho odpovědné řízení a potenciální využití.
Řešení budoucích výzev a důsledků
Pokud vědecké analýzy potvrdí podmínky nezbytné pro využívání tohoto zdroje, vyvstane složitá síť společenských otázek. Otázky vlastnictví, správy a dopadu těžby na životní prostředí se rýsují jako zásadní. Nákladová efektivita využívání těchto podmořských zvodní oproti stávajícím energeticky náročným odsolovacím zařízením bude rovněž hlavním hlediskem. Brandon Dugan, spoluhlavní vědec expedice, si představuje budoucnost, kde by se místní komunity mohly obrátit na tyto zvodně v dobách extrémní nouze, jako jsou sucha nebo když jsou pobřežní sladkovodní zásoby ohroženy bouřemi.
Vyhlídka však není bez opatrnosti. Rob Evans, geofyzik z Woods Hole, jehož expedice v roce 2015 pomohla zmapovat zvodně, upozorňuje na potenciální „varovné signály.“ Využívání podmořských zvodní by mohlo neúmyslně odčerpávat vodu z pobřežních zásob, a odtok podmořské podzemní vody na mořské dno může poskytovat životně důležité živiny mořským ekosystémům, jejichž narušení by mohlo mít nepředvídané důsledky. Jakákoli rozsáhlá těžba by proto vyžadovala pečlivou rovnováhu a rozsáhlé zvážení potenciálních ekologických dopadů. Cesta od objevu k udržitelnému využívání tohoto skrytého zdroje slibuje být dlouhým a vědecky náročným úsilím, avšak s hlubokými důsledky pro globální vodní bezpečnost.