Rychlý pokrok umělé inteligence (AI) vyvolal rozsáhlou debatu o jejích důsledcích pro globální pracovní sílu. Zatímco velká pozornost se soustředí na potenciál masivního propouštění, prominentní osobnost AI komunity, generální ředitel společnosti Mistral AI Arthur Mensch, představuje nuancovanější, a možná zákeřnější hrozbu: „de-skilling“ (ztrátu dovedností) lidských schopností. Tato perspektiva posouvá diskurs z přímé ztráty pracovních míst k jemné erozi kritických lidských kognitivních funkcí, čímž zpochybňuje konvenční obavy obklopující širší ekonomický a společenský dopad AI.
AI a proměna lidských schopností: Debata o „de-skilling“ namísto propouštění
Mensch, který v dubnu 2023 spoluzaložil Mistral AI, vývojáře open-source velkých jazykových modelů, tvrdí, že varování o tom, že AI povede k rozsáhlému propouštění, jsou z velké části „přehnaná“. Předpokládá, že významnější nebezpečí spočívá v tom, že se lidé stanou intelektuálně pasivními a „línými“ v důsledku nadměrného spoléhání na AI při vyhledávání informací a řešení složitých problémů. Základním pilířem jeho argumentu, jak jej formuloval na konferenci VivaTech v Paříži, je nezbytnost, aby jednotlivci zůstali aktivně zapojeni do revize, kritiky a zpracování výstupů generovaných AI. Tato neustálá ostražitost je podle něj klíčová pro zachování učení a schopností kritického myšlení. Z pohledu designu Mensch navrhuje, aby vývojáři navrhovali systémy AI, které vyžadují aktivní lidský vstup, čímž podporují spolupráci spíše než úplnou automatizaci.
Kontrastní vize: Obavy z propouštění vs. transformační změna
Tento pohled je v protikladu k některým dalším vlivným průmyslovým prognózám. Například Dario Amodei, generální ředitel společnosti Anthropic, varoval, že AI by potenciálně mohla eliminovat až 50 % vstupních kancelářských pozic, což by vedlo k 10% až 20% nárůstu celkové nezaměstnanosti do pěti let. Podobně provozní ředitel společnosti Anthropic Mike Krieger zaznamenal hmatatelný dopad AI na inženýrské pozice na základní úrovni, přičemž firmy stále více upřednostňují zkušené talenty. Krieger předpokládá budoucnost, kde softwaroví inženýři delegují více kódovacích úkolů na AI, což jim umožní přesunout se k conceptualizaci, návrhu uživatelských interakcí, efektivnímu delegování úkolů a rozsáhlé revizi práce vytvořené AI.
Relační úkoly: Nový směr pro bílé límečky
Mensch, bývalý výzkumník Google DeepMind, otevřeně odmítl Amodeiho alarmující předpovědi a naznačil, že mohou sloužit spíše jako „marketingová taktika“ než jako realistická krátkodobá prognóza. Tvrdí, že takové drastické scénáře se pravděpodobně neuskuteční do pěti let. Místo toho Mensch předpokládá zásadní transformaci administrativní práce. Navrhuje odklon od opakujících se, snadno automatizovatelných úkolů směrem k rolím zdůrazňujícím „relační úkoly“ – funkce, které jsou méně náchylné k nahrazení AI vzhledem k jejich inherentnímu požadavku na lidskou interakci, nuancované porozumění a emoční inteligenci.
Závěr: Budoucnost práce v dialogu člověk-AI
Rozbíhající se perspektivy těchto lídrů podtrhují složitost prognózování dlouhodobých společenských a ekonomických důsledků umělé inteligence. Zatímco někteří předvídají významné snižování pracovní síly a strukturální nezaměstnanost, jiní, jako Mensch, zdůrazňují jemnější, avšak hlubokou, změnu v lidském kognitivním zapojení. Tato probíhající debata naznačuje, že budoucnost práce nemusí být definována pouze počtem pracovních míst, ale stejně tak i vyvíjející se povahou spolupráce mezi člověkem a AI a nezbytností pro jednotlivce přizpůsobit své dovednosti v prostředí, kde se kritická rozlišovací schopnost a role zaměřené na člověka stávají stále důležitějšími.