Uprostřed probíhajících globálních obchodních diskusí Spojené státy a Evropská unie představily ambiciózní ekonomické iniciativy, včetně značných závazků v oblasti investic a nákupu energií. Tato prohlášení, zejména ta týkající se samotného rozsahu finančních toků, se však setkala se značnou skepsí předních ekonomických analytiků, kteří zpochybňují jejich soulad s převládajícími tržními realitami a praktičností mezinárodního obchodu. Tato divergence mezi politickými ambicemi a ekonomickou proveditelností tvoří jádro debaty kolem transatlantické obchodní agendy.
- Evropská unie se údajně zavázala k nákupu amerických energetických produktů v hodnotě $750 miliard během tří let.
- Firmy z EU vyjádřily zájem investovat nejméně $600 miliard do roku 2029 do různých amerických sektorů.
- Odborníci na politická rizika a energetický sektor, jako Emre Peker z Eurasia Group, zpochybňují realistickou dosažitelnost těchto cílů.
- Splnění ročního cíle $250 miliard v amerických energiích by znamenalo, že EU by musela získávat přibližně 70 % svých celkových energetických dovozů z USA.
- V roce 2024 činil celkový dovoz energií EU z USA přibližně $70 miliard, což by vyžadovalo náhlé ztrojnásobení během tří let.
Ambicemi zatížené obchodní sliby
Prezident USA Donald Trump důsledně obhajoval tyto dohody a prezentoval je jako monumentální vítězství pro americkou ekonomiku. Citoval závazek Evropské unie k nákupu amerických energetických produktů v hodnotě $750 miliard během tří let, vedle vyjádřeného zájmu firem EU investovat do roku 2029 nejméně $600 miliard do různých sektorů v USA. Prezident Trump představil tyto údaje v kontextu širších obchodních jednání, konkrétně je spojil se snížením amerických cel na většinu zboží z EU z hrozivých 30 % na současný strop 15 %. Tvrdil, že tyto závazky de facto sloužily jako významná finanční pobídka pro USA.
Skeptická analýza tržní reality
Naopak, odborníci na politická rizika a energetický sektor zpochybnili dosažitelnost těchto cílů, zejména v podobě, jakou jim přisuzovala prezidentská rétorika. Emre Peker, ředitel pro Evropu v Eurasia Group, zdůraznil, že ani investiční příslib ve výši $600 miliard, ani energetický příslib ve výši $750 miliard se nejeví realisticky, zvláště jsou-li prezentovány jako jednostranné finanční zisky pro USA. Zdůraznil, že udržitelnost obchodních vztahů mezi USA a EU závisí na prokazatelném, rostoucím nákupu energií a investicích EU v USA, což odpovídá trendu pozorovanému během prvního funkčního období prezidenta Trumpa, kdy došlo k nárůstu dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) a sójových bobů z USA do EU.
Výzvy v energetickém sektoru
Energetická složka dohody, zamýšlená k usnadnění nahrazení ruských energetických zdrojů na trhu EU americkými alternativami, čelí značným překážkám. Ana Maria Jaller-Makarewicz, hlavní energetická analytička pro Evropu z Institute for Energy Economics and Financial Analysis (IEEFA), poukázala na rozsah závazku: pro splnění ročního cíle $250 miliard v amerických energetických produktech by EU musela získávat přibližně 70 % svých celkových energetických dovozů ze Spojených států. Tato vyhlídka vyvolává značné obavy o bezpečnost dodávek a dalece přesahuje současné objemy obchodu.
Tržní dynamika a limity politiky
Dále zdůrazňuje tuto výzvu Simone Tagliapietra, seniorní spolupracovník think-tanku Bruegel, který poznamenal, že celkový dovoz energií EU z USA činil v roce 2024 přibližně $70 miliard. Splnění dohody by vyžadovalo náhlé ztrojnásobení tohoto objemu během příštích tří let, což je výsledek, který považuje za nepravděpodobný kvůli omezením poptávky i nabídky. Dynamika energetického trhu, nikoli politická prohlášení, primárně diktuje volby energetických společností, a Evropská komise nemá přímou pravomoc nad takovými komerčními rozhodnutími. Kromě toho, rozvoj nezbytné dodatečné exportní kapacity USA pro LNG, ropu a jaderné palivo může vyžadovat časový rámec přesahující tříletý horizont slibu.
V konečném důsledku, zatímco politický dialog formuje rámec mezinárodního obchodu, praktické aspekty tržních sil a komerční životaschopnost obvykle diktují skutečné výsledky. Ambicemi nabitá čísla diskutovaná v transatlantickém obchodu podtrhují strategický záměr, ale musí se probojovat složitými realitami globálních dodavatelských řetězců energií a korporátních investičních rozhodnutí.