Studium formování planet významně pokročilo díky pozorování objektu Cha 1107-7626, planety bez hvězdného společníka, která vykazuje růstové vzorce, jež byly dříve považovány za výhradní pro hvězdy. Toto nebeské těleso, vzdálené 620 světelných let, prochází rychlým akrečním procesem a pohlcuje materiál bezprecedentní rychlostí. Tento jev zpochybňuje konvenční chápání vývoje planet a nabízí jedinečný pohled do raných, dynamických fází vývoje kosmických objektů.
Tato „tulácká“ planeta, jejíž stáří se odhaduje na 1 až 2 miliony let, je v současné době ve svých počátečních fázích vývoje. Její hmotnost je pětkrát až desetkrát větší než hmotnost Jupiteru a aktivně shromažďuje okolní plyn a prach. Tento akreční proces, poháněný magnetickou aktivitou, probíhá přibližně osmkrát rychleji než před několika měsíci a planeta spotřebovává asi 6,6 miliardy tun materiálu za sekundu. Tato rychlost představuje nejintenzivnější růst zaznamenaný u jakéhokoli typu planety.
Výzkumný tým využil sofistikované přístroje, včetně Vesmírného teleskopu Jamese Webba a Very Large Telescope Evropské jižní observatoře, k monitorování objektu Cha 1107-7626. Tato pozorování odhalila posun v akreční rychlosti planety, která přešla od stabilního shromažďování k intenzivnímu růstu. Je pozoruhodné, že se změnila i chemie okolního disku, s výskytem vodní páry, což je detail dříve pozorovaný pouze u rodících se hvězd.
Pozorovaná magnetická aktivita pohánějící tento rychlý růst je charakteristika typicky spojovaná s formováním hvězd. Objekt Cha 1107-7626, s méně než 1 % hmotnosti Slunce, však ukazuje, že i objekty výrazně menší než hvězdy mohou vykazovat silná magnetická pole, která ovlivňují jejich vývoj. Toto zjištění naznačuje větší překryv ve formovacích procesech hvězd a některých objektů planetární hmotnosti, než se dříve předpokládalo.
Původ planet bez hvězdného společníka zůstává předmětem vědeckého bádání. Zatímco některé mohou být vyvrženy z hvězdných systémů, u objektu Cha 1107-7626 se věří, že se zformoval nezávisle, podobně jako hvězdy, z gravitačního kolapsu a fragmentace molekulárního mračna. Tento proces zahrnuje smršťování obrovských mračen plynu a prachu, což vede ke vzniku objektů s vlastními okolními disky a epizodami růstu.
Budoucí pokroky v astronomických pozorováních, jako je Vera C. Rubin Observatory a nadcházející Extremely Large Telescope (ELT), se očekávají, že poskytnou podrobnější vhled do těchto jevů. Tyto výkonné nástroje umožní studium hojnosti, atmosférického složení a potenciálních společníků „tuláckých“ planet, stejně jako statistickou analýzu akrečních výbuchů. Takový výzkum je klíčový pro komplexní pochopení formování a vývoje těchto záhadných nebeských těles.