Rozvoj videa s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) je v plném proudu. Mnohé z populárních filmů jsou již dostupné v této vylepšené kvalitě, nabízející bohatší barvy a vyšší jas, čímž překonávají i původní kino zážitky.
Nicméně, některé remastery vyvolaly kritiku a debaty, které se točí kolem technických aspektů a uměleckého pojetí.
Jaké jsou přínosy HDR?
Než se začneme zabývat otázkou, zda je termín „falešné HDR“ oprávněný, je nutné pochopit, co HDR video vlastně znamená. Jak už název napovídá, video s vysokým dynamickým rozsahem se pyšní větším dynamickým rozsahem oproti videu se standardním dynamickým rozsahem (SDR).
Dynamický rozsah popisuje množství detailů, které lze vidět v obraze nebo videu mezi nejsvětlejšími a nejtmavšími body. HDR video využívá rozšířený barevný prostor Rec. 2020, který pokrývá zhruba 75 % viditelného barevného spektra. To je výrazný pokrok oproti Rec. 709, který se používá u SDR obsahu a pokrývá pouze 36 % spektra.
V důsledku toho se na obrazovce zobrazuje více barevných informací, což je blíže tomu, jak vnímáme svět kolem nás. Navíc, širší paleta odstínů dané barvy snižuje výskyt nevzhledných „pruhů“ při přechodech mezi nimi. Nejvíce je tento rozdíl patrný v jemných detailech, jako jsou mraky nebo oblasti s plynulými barevnými přechody.
HDR video se také vyznačuje vyšším jasem, neboli špičkovým jasem. Většina televizorů s podporou HDR používá základní standard HDR10. Ten vyžaduje, aby byl obsah masterován na 1000 nitů, což je výrazný rozdíl oproti tradičním 100 nitům (nověji 200) u SDR obsahu.
Díky tomu mohou jasné objekty, jako slunce, baterka nebo výbuchy, na HDR displejích doslova „vyskočit“ a působit mnohem realističtěji, což přispívá k celkově pohlcujícímu zážitku ze sledování. Vylepšení, které HDR přináší oproti SDR, je opravdu markantní.
Co se rozumí pod pojmem „falešné HDR“?
Termín „falešné HDR“ se začal objevovat na YouTube, Redditu a dalších platformách v návaznosti na několik významných Blu-ray vydání. Odkazuje na neochotu některých studií při produkci HDR obsahu dosahovat dostatečného špičkového jasu, aby obraz byl skutečně působivý.
Vincent Teoh, profesionální kalibrátor displejů a recenzent, ve svých testech ukázal, že 4K Blu-ray film Star Wars: Poslední z Jediů dosahuje maximálního jasu pouhých 250 nitů, přičemž i slunce je ohodnoceno na pouhých 200 nitů.
Podobně, 4K Blu-ray Blade Runner 2049, dle Teoha, stěží překračuje 200 nitů, což jej činí spíše „SDR filmem v HDR balení“.
Tato HDR vydání sice využívají 10bitovou (v některých případech 12bitovou) barevnou hloubku, což jim dává kvalitnější obraz než SDR, avšak postrádají špičkový jas, který je patrný u jiných HDR produkcí. Proto někteří lidé tato vydání považují za „falešné HDR“.
Pro srovnání, špičkové LCD, jako Vizio P-Series Quantum X, mohou dosahovat maximálního jasu i přes 2000 nitů. I „slabší“ OLED panely LG dosahují jasu okolo 700 nitů. Někteří recenzenti a sběratelé Blu-ray disků jsou toho názoru, že tato „falešná HDR“ vydání jsou záměrně omezena na nižší špičkový jas.
To neznamená, že by film vypadal špatně, spíše „nevyskočí“ z obrazovky tak, jak je tomu u jiných vydání. Vzhledem k tomu, že se jedná o významné tituly od velkých hollywoodských studií, je zřejmé, že koloristé a režiséři moc dobře vědí, co dělají, a neochota „plýtvat“ HDR efekty je záměrná.
Zda je termín „falešné HDR“ oprávněný, je však otázkou názoru. Na obalu Blu-ray disků se žádné informace o špičkovém jasu neuvádějí a většina kupujících ani nerozumí technickým parametrům.
Filmoví fanoušci jsou tak odkázáni na recenzenty, jako je Teoh, kteří mají přístup k nástrojům pro mastering HDR, aby si mohli udělat komplexní obrázek o daném titulu.
Standardy HDR a tvůrčí záměr
K této situaci přispívají dva faktory: technická omezení moderních displejů a tvůrčí záměr.
Standardizace HDR videa dosud neproběhla v úplném rozsahu. Nejblíže základnímu standardu je HDR10, který je široce podporován jak výrobci televizorů, tak i filmovými studii. Ačkoli HDR10 má být masterováno na 1000 nitů, ne každý televizor je schopen tohoto jasu dosáhnout.
Displej, který nemůže dosáhnout takto vysokého jasu, upraví tóny obrazu podle svých možností. Jasné prvky budou i tak působivé díky kontrastu mezi světlými a tmavými místy. Režiséři však spoléhají i na schopnost displeje správně tónovat obraz, což vnáší do procesu prvek rizika. Zobrazí se film správně na všech displejích?
Alternativou je odstupňovat film tak, aby nepřekračoval možnosti většiny displejů. Obraz, který je odstupňován konzervativněji s jasnými prvky omezenými na 200-300 nitů, nebude působit tak výrazně a živě. Nicméně, zajistí se tak relativně konzistentní obraz na širokém spektru zobrazovacích zařízení.
Navíc, nejednotnost standardů HDR vyvolala i boj formátů mezi konkurenčními technologiemi, jako jsou Dolby Vision a HDR10+. Tyto moderní standardy využívají dynamická metadata, která televizorům pomáhají optimalizovat obraz pro každou scénu zvlášť. Standardní HDR10 ale dynamická metadata nepoužívá, takže se televizor musí rozhodovat sám.
Dále je tu otázka tvůrčího záměru. Někteří režiséři mohou mít odlišný názor na HDR, nebo jej spíše nechtějí používat jen k oslňování diváků jasnými světly. Pro tyto profesionály tkví výhody HDR především v širším barevném gamutu a přesnosti barev, nikoliv v samotném jasu. Nutno ovšem podotknout, že mnoho režisérů HDR a maximální jas naopak využívá naplno.
Nicméně, těžko se dá polemizovat s něčí tvůrčí vizí. Černobílé filmy se točily ještě dlouho po nástupu barevné fotografie. Stejně tak někteří režiséři stále natáčejí na 35mm film nebo používají formát 4:3.
Jsou tato rozhodnutí špatná? Mají diváci právo se ptát, jak by film vypadal, kdyby byl natočen s nejnovějšími technologiemi, které byly v době jeho vzniku dostupné?
To jsou otázky k zamyšlení.
Filmy, které jsou skutečně HDR
Pokud je film vydán na Blu-ray v HDR10, Dolby Vision, nebo jiném konkurenčním formátu, je to nejlepší kvalita, jakou lze dosáhnout, dokud se studio nerozhodne pro remaster. Pokud přecházíte z DVD nebo běžného Blu-ray disku, je skok na 4K a širší barevný gamut tak jako tak kvalitativním posunem.
Vybírat si oblíbené filmy podle jejich technických specifikací je jako vybrat si oblíbené knihy dle typu písma. Určitě to může ovlivnit celkový dojem, ale základní příběh, dialogy a ostatní aspekty zůstávají stejné a jsou stále zábavné.
Pokud si kupujete Blu-ray disky kvůli jejich HDR schopnostem, asi si budete chtít ušetřit peníze a vyhnout se těm, které nesplňují vaše očekávání. Bohužel, málokdo má přístup k profesionálním nástrojům, které používá Teoh, takže spolehlivých informací v současnosti není mnoho.
Zatím vám tedy nezbývá nic jiného než si užívat „dobře“ zpracované HDR produkce, jako jsou Mad Max Fury Road (téměř 10 000 nitů), The Greatest Showman (1 500+ nitů) a Mulan na Disney Plus (900+ nitů).
Chystáte se pořídit nový televizor, na kterém budete sledovat HDR filmy? Dejte si pozor na těchto šest běžných chyb.