Video s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) se rozvíjí ve velkém. Některé z vašich oblíbených filmů jsou již k dispozici s vylepšenými barvami a jasem a vypadají ještě lépe než v původních kinech.
Ale některé remastery způsobily, že kritikové křičeli ošklivě, což podnítilo debatu o technických schopnostech a uměleckém záměru.
Table of Contents
Jaké jsou výhody HDR?
Než se zamyslíme nad tím, zda je termín „falešné HDR“ vůbec oprávněný, je důležité pochopit, co je to HDR video. Jak již název napovídá, video s vysokým dynamickým rozsahem má ve srovnání s obsahem standardního dynamického rozsahu (SDR) zvýšený dynamický rozsah.
Dynamický rozsah je množství informací viditelné na obrázku nebo videu mezi nejjasnějšími světly a nejhlubšími stíny. HDR video využívá rozšířený Rec. 2020 barevný prostor, který obsahuje přibližně 75 % viditelného barevného spektra. Toto je vylepšení Rec. 709 používaný v obsahu SDR, který pokrývá pouze 36 %.
To znamená, že na obrazovce je vidět více barevných informací, což je blíže tomu, co bychom viděli v reálném životě. Více odstínů určité barvy také snižuje výraznost nevzhledných „pruhů“ v přechodech. Rozdíl je nejviditelnější v jemných detailech, jako jsou mraky nebo oblasti s jemnými barevnými variacemi.
HDR také přidává jas nebo špičkový jas. Naprostá většina televizorů s podporou HDR je dodávána se základním vestavěným standardem HDR10. Stanoví, že obsah musí být zvládnut na 1 000 nitů, na rozdíl od tradičních 100 nitů (nedávno revidovaných na přibližně 200) pro obsah ve standardním rozlišení.
To znamená, že jasné objekty, jako je slunce, baterka nebo střelba, mohou při sledování na displeji s podporou HDR skutečně prasknout. Díky dodatečnému jasu vypadají prvky jako tyto mnohem blíže tomu, jak by vypadaly v reálném životě, a vytváří tak pohlcující zážitek ze sledování.
HDR video je něco, co musíte vidět, abyste skutečně ocenili, ale jeho vylepšení oproti SDR může být obrovské.
Co je to „falešné HDR“?
Termín „Fake HDR“ se objevil na YouTube, Reddit a dalších platformách v důsledku několika vysoce profilovaných Blu-ray vydání. Odkazuje na neochotu studií stupňovat své HDR produkce na dostatečný špičkový jas a dělat obrázky pop.
Podle Vincent Teoh4K Blu-ray ze Star Wars: Poslední z Jediů, profesionálního kalibrátoru displeje a recenzenta, dosahuje maximálního maximálního jasu 250 nitů, přičemž slunce je ohodnoceno pouze 200.
Teoh také zjistil, že Blade Runner 2049 4K Blu-ray sotva přesáhne 200 nitů, což z něj dělá „film SDR v kontejneru HDR“.
Tato vydání HDR používají 10bitovou (v některých případech 12) barevnou hloubku. To znamená, že stále poskytují kvalitnější obraz než SDR. Protože však postrádají záblesky špičkového jasu, které se projevují v mnoha jiných produkcích, někteří tato vydání vnímají jako „falešné HDR“.
Jako další reference může super jasný LCD, jako je Vizio P-Series Quantum X, dosáhnout maximálního jasu hodně přes 2 000 nitů. Dokonce i relativně „slabé“ OLED panely LG zvládají kolem 700 nitů. Někteří recenzenti a sběratelé Blu-ray se domnívají, že tato „falešná HDR“ vydání byla ochromena ohromujícím špičkovým jasem.
To neznamená, že film vypadá špatně; obraz prostě „nevyskočí“ z obrazovky jako v jiných verzích. Vzhledem k tomu, že se jedná o významná vydání některých z největších hollywoodských studií, je jasné, že koloristé a režiséři přesně vědí, co dělají. Neochota cákat na HDR efekty je záměrná.
Zda to potvrzuje termín „falešné HDR“, však zůstává věcí názoru. Balení Blu-ray neobsahuje žádné informace o špičkovém jasu a většina kupujících stejně nerozumí terminologii.
Filmoví fanoušci se tedy musí spolehnout na recenzenty jako Teoh, kteří mají přístup k nástrojům pro mastering HDR, aby získali celý příběh.
Normy HDR a kreativní záměr
K výše uvedené situaci přispěly dva faktory: technická omezení moderních displejů a kreativní záměr.
HDR video dosud nebylo žádným smysluplným způsobem standardizováno. Nejblíže k základnímu standardu je HDR10, který se nyní těší dobré podpoře ze strany výrobců televizorů i filmových studií. Zatímco HDR10 jako standard má být zvládnuto při maximálním jasu 1 000 nitů, ne každý televizor může těchto úrovní dosáhnout.
Displej, který nemůže zasáhnout tyto vznešené cíle, bude mapovat tóny obrazu, který přesahuje jeho možnosti. Jasné prvky však budou stále působivé díky kontrastu mezi světly a stíny. Režiséři však také spoléhají na schopnost displeje správně tónovat mapu, což přidává prvek rizika. Bude to na každém displeji správně?
Alternativou je odstupňovat film tak, aby nepřekračoval možnosti většiny displejů. Obraz, který je odstupňován konzervativněji, s jasnými prvky omezenými na 200 nebo 300 nitů, bude působit méně působivě a živě. Výsledkem je, že získáte poměrně konzistentní obraz na široké škále displejů.
Divoký západ standardů HDR také vytvořil válku formátů mezi konkurenčními technologiemi, jako je Dolby Vision a HDR10+. Tyto moderní standardy HDR využívají dynamická metadata, která pomáhají televizorům přizpůsobit se pro každou scénu nebo snímek po snímku. Standardní starý HDR10 však nemá žádná dynamická metadata, takže se váš televizor musí rozhodnout sám.
Pak je tu otázka kreativního záměru. Někteří režiséři se mohou rozhodnout, že nemají rádi HDR, nebo spíše používají HDR k oslnění diváků jasnými světly. Výhody HDR pro tyto profesionály spočívají v objemu a přesnosti barev, nikoli v přidaném jasu, který poskytují nejnovější televizory. Je však třeba poznamenat, že mnoho režisérů používá HDR a maximální jas v plném rozsahu.
Je však těžké argumentovat proti něčí kreativní vizi. Černobílé filmy se vyráběly ještě dlouho poté, co se barva stala standardem. Někteří režiséři stále točí na 35mm film nebo v poměru stran 4:3.
Jsou tato rozhodnutí špatná? Mýlí se diváci, když si kladou otázku, jak by film vypadal, kdyby byl natočen se všemi technickými zvonky a píšťalkami, které byly v době jeho vzniku k dispozici?
Námět k zamyšlení, opravdu!
Filmy, které rozhodně jsou HDR
Pokud je film vydán na Blu-ray v HDR10, Dolby Vision nebo v konkurenčním formátu, je to tak dobré, jak můžete získat, dokud se studio nerozhodne, že je čas na remaster. Pokud upgradujete z DVD nebo běžných Blu-ray disků, je skok na 4K a širší barevný gamut stále dobrou pobídkou.
Vybírat si oblíbené filmy na základě jejich technických specifikací je jako vybírat si oblíbené knihy podle typu písma. Určitě to může ovlivnit celkovou prezentaci, ale základní příběh, dialogy a další prvky zůstávají stejné a jsou stejně příjemné.
Pokud si koupíte Blu-ray disky pro jejich schopnosti HDR, možná budete chtít ušetřit peníze a jednoduše se vyhnout těm, které nesplňují vaše očekávání. Bohužel není mnoho lidí, kteří by měli přístup k profesionálním nástrojům, které Teoh používá, takže informací je v tuto chvíli málo.
Prozatím budete muset zůstat jen u sledování „dobré“ produkce HDR, jako je Mad Max Fury Road (téměř 10 000 nitů), The Greatest Showman (1 500+ nitů) a Mulan na Disney Plus (900+ nitů).
Kupujete si nový televizor, na kterém budete moci sledovat filmy v HDR? Pozor na těchto šest běžných chyb.