Označení „Soulslike“ se mezi hráči stalo zavedeným termínem pro specifický typ herního designu. Jednoduše a výstižně shrnuje, co lze od takových her očekávat. Nicméně pro ty, kteří se o tento žánr nezajímají, je tento termín nejasný a nepostihuje specifika, která jej definují. Co tedy znamená, když se o videohře řekne, že je „Soulslike“? Jaké jsou její klíčové prvky a čím se odlišuje od jiných her?
Od Demon’s Souls k Dark Souls
Rob Webb / www
Subžánr Soulslike má své kořeny v titulu Demon’s Souls od studia FromSoftware, který vyšel v roce 2009. Hra byla navržena tak, aby se obtížností vyrovnala starším videohrám a záměrně kladla důraz na vysokou úroveň výzvy. Vývojáři se rozhodli zahrnout značné množství nepřátel a překážek v prostředí, které mohly hráče kdykoli zaskočit a připravit o život.
Dark Souls, duchovní pokračování Demon’s Souls z roku 2011, na tento koncept plynule navázal. Vylepšil herní mechanismy a rozvinul myšlenku propojeného herního světa s důrazem na průzkum a hratelnost, která od hráče vyžaduje, aby se učil ze svých (častých) chyb, a tak překonával nastražené překážky.
Od té doby FromSoftware vydal řadu dalších her inspirovaných původní myšlenkou Souls, které jsou jí stále věrné. Jaké jsou však typické znaky hry, která se označuje jako Soulslike, a jaké společné vlastnosti tyto hry sdílejí?
Temné fantasy prostředí s vyprávěním skrze prostředí
Od zkaženého království Boletaria v Demon’s Souls až po krví nasáklé ulice Yharnamu v Bloodborne, hry Soulslike mají společný prvek v podobě svých lokací. Obvykle se odehrávají v temném fantasy prostředí, kde je krajina zasažena nákazou nebo nezvratně změněna vlivem temné magie.
Do těchto světů vstupujete s minimálními znalostmi o svém okolí. V Soulslike hrách se nelze flákat. Od samého začátku jste vrženi do hlubin světa, nedostatečně vybavení a máte k dispozici pouze rozbitý meč na obranu. Prozkoumáváním těchto světů odkrýváte novou výbavu, kterou můžete vylepšovat, abyste posílili svou postavu a zvýšili své šance na přežití.
Hry Soulslike obvykle neobsahují lineární vyprávění. Lore, který se k hernímu světu váže, je bohatý, ale často skrytý. Lze ho odkrývat a skládat dohromady prostřednictvím interakcí s nehráčskými postavami (NPC), objevováním deníků nebo historických artefaktů a pečlivým čtením popisů předmětů v inventáři, jak získáváte lepší kořist a zásoby.
Základní myšlenkou je, že si hráč musí zasloužit každý kus informace. Někteří hráči se chtějí do světa plně ponořit a hledat každou cennou informaci, kterou mohou najít, zatímco jiní se chtějí jen posouvat dál a zabíjet dalšího velkého bosse. Možnost hrát si po svém je skvělý designový prvek, který zajišťuje, že tyto tituly osloví širokou škálu hráčů.
Náročná úroveň obtížnosti s rozmanitými buildy postav
Rob Webb / www
Pokud si prohlédnete diskuzní fórum, stream nebo video o Soulslike hrách, brzy narazíte na frázi „Git Gud“ (tedy „zlepši se“). Tato fráze vznikla v souvislosti s obtížností her Soulslike, která může být obzvlášť pro příležitostné hráče nemilosrdná. Nejedná se o typické hack-and-slash hry.
Často se používá jako „užitečná“ rada, když ostatní hráči hledají pomoc nebo tipy, jak porazit konkrétního bosse nebo překonat náročnou pasáž hry. Přestože to může znít neuctivě, s ohledem na velké hráčské komunity, které tyto hry vytvářejí, tak je na tom mnoho pravdy.
Hry Souls a Soulslike obvykle nabízejí pouze jednu úroveň obtížnosti, nenajdete zde tedy lehčí režim, kdy by se situace stala jednodušší. Váš úspěch závisí na tom, jak dobře zvládnete styl hry založený na metodě pokus-omyl. Klíčové je naučit se útočné vzorce nepřátel, vědět, kdy blokovat, kdy uskakovat a kdy zaútočit.
Klíčovou strategií v ovládnutí hratelnosti hry Soulslike je způsob, jakým se rozhodnete budovat svou postavu. Většina Soulslike her (s diskutabilní výjimkou Sekiro: Shadows Die Twice) vám dává volnost vytvořit si postavu dle vlastních představ, ale musíte se s tímto procesem dobře seznámit, abyste dosáhli požadovaných výsledků.
Pochopení těchto principů hratelnosti a budování postavy je základní součástí cesty k „Git Gud“ v Soulslike hrách.
Význam ohnišť a záchytných bodů
Každý, kdo hrál akční adventuru, zná záchytné body (check pointy) rozmístěné po herním světě. Ty nabízejí pohodlný způsob, jak si uložit postup, a slouží jako místo pro respawn, pokud vaše postava podlehne nebezpečí ve hře. Nicméně v Soulslike hrách funguje mechanika záchytných bodů trochu odlišně.
Demon’s Souls, zakladatel žánru Soulslike, představil koncept ohnišť. Ohniště nabízejí vaší postavě krátkou chvíli oddechu. Odpočinek u ohniště uloží váš postup, doplní zdraví a obnoví vaše zásoby Estus Flasků (konzumovatelných předmětů, které můžete použít k doplnění ztracených bodů zdraví ve hře).
Ohniště je místo, kde si můžete opravit výbavu, utratit svou herní měnu (duše) k vylepšení vybraných atributů vaší postavy nebo se teleportovat mezi dalšími odemčenými záchytnými body jako forma rychlé dopravy.
Odpočinek u ohniště v Souls hrách má ale své nevýhody. Volbou odpočinout si u ohniště se také obnoví všichni nepřátelé, které jste již v okolí porazili (s výjimkou poražených bossů).
Proto je v rozhodování, zda si odpočinout u ohniště, určitý strategický prvek. Pokud ve hře zemřete, vaše postava se respawnuje u posledního ohniště, kde jste odpočívali. Pokud jste si delší dobu neodpočinuli, může se stát, že se znovu objevíte v mnohem dřívějším bodě hry, s plnou armádou obnovených nepřátel, s nimiž budete muset znovu bojovat.
Když ve hře zemřete, vaše nashromážděná herní měna je ztracena na místě vaší smrti. Máte jednu šanci jít si ji vyzvednout, ale pokud utrpíte smrtelné zranění po cestě, nebo budete zabiti stejným protivníkem, jakmile se k ní dostanete, bude navždy ztracena.
Ohniště (nebo jejich ekvivalent v jiných Soulslike hrách) představují jediná místa, kde je vaše postava skutečně v bezpečí před hrůzami světa. Světlo v očekávání. Nicméně teplo a pohodlí, které poskytují, jsou prchavé. Jedná se o zajímavý koncept, který je pro Soulslike hry jedinečný a přispívá k pocitu ponoření do těchto brutálních světů.
Další hry typu Soulslike
FromSoftware má na svém kontě již impozantní sbírku Soulslike titulů, včetně Demon’s Souls, série Dark Souls, Bloodborne, Sekiro: Shadows Die Twice a Elden Ring. Nicméně je to svědectvím popularity tohoto žánru, že i jiní vydavatelé začali vytvářet své vlastní Soulslike hry.
Lze najít velké množství dalších Soulslike her, které se drží (nebo blíží) základním prvkům struktury Soulslike. Tituly jako Nioh, Lords of the Fallen, Mortal Shell, Lies of P a novější Black Myth: Wukong jsou jen některé z příkladů, které kráčejí po cestě, kterou vyšlapal FromSoftware.
S tím, jak každým rokem přibývají další hry Soulslike, zdá se, že tento herní fenomén s námi ještě nějakou dobu zůstane. Takže pokud vás tento žánr zaujal a dosud jste se do něj nepustili, je ten pravý čas se do vod Soulslike her ponořit.