Pojem soukromí je relativní. To je zcela zřejmé, když se podíváme na „soukromé prohlížení“ – funkci webových prohlížečů, která má za cíl skrýt vaši historii před ostatními uživateli stejného počítače.
Ačkoliv režim soukromého (nebo „anonymního“) prohlížení může do jisté míry zakrýt vaše online aktivity, stále existují způsoby, jak mohou být vaše kroky sledovány. A to nejen lidmi ve vaší síti, ale také vaším poskytovatelem internetu (ISP), státními orgány a dokonce i hackery.
Co přesně je režim soukromého prohlížení?
Než se ponoříme do detailů, ujasněme si, co vlastně míníme pod pojmem „soukromý“ nebo „anonymní“ režim. Tato funkce se poprvé objevila v prohlížeči Safari od společnosti Apple v roce 2005. Brzy se jí inspirovali i další vývojáři prohlížečů, jako Google a Mozilla. Nakonec se stala standardní součástí všech moderních prohlížečů.
Soukromé procházení vytváří samostatnou relaci prohlížení, oddělenou od té hlavní. Stránky, které v tomto režimu navštívíte, se neukládají do historie prohlížeče. Pokud se v soukromém režimu přihlásíte na web, soubory cookie se po zavření okna smažou.
Je důležité poznamenat, že tento princip platí oběma směry. Soukromé karty nemají přístup k souborům cookie, které se používají v hlavní relaci prohlížeče. Pokud se například přihlásíte na Facebook a pak přejdete do anonymního režimu, budete se muset přihlásit znovu.
Tím se webům třetích stran komplikuje sledování vašich aktivit v anonymním režimu. Umožňuje také snadný přístup k více webovým účtům současně.
Dalším benefitem je snadnější obcházení takzvaných „soft paywalls“ – webů, kde si můžete prohlédnout několik stránek, než jste vyzváni k registraci nebo odběru.
Omezení anonymního režimu
Výrobci prohlížečů, které nabízejí soukromý režim, často upozorňují, že se nejedná o všemocnou ochranu. V nejlepším případě jde o tenkou vrstvu soukromí pro uživatele, kteří používají internet z vlastní domácí sítě.
Anonymní režim nezabrání správcům firemních nebo školních sítí sledovat vaši aktivitu. Stejně tak nemusí ochránit vaše soukromí, pokud používáte veřejnou Wi-Fi v kavárně nebo restauraci.
Důležité je, že soukromé prohlížení se týká pouze toho, jak se data o vašich aktivitách ukládají na vašem osobním zařízení, nikoli jejich přenosu přes internet.
Kromě toho existují způsoby, jak soukromé prohlížení obejít i na lokální úrovni. Pokud je váš počítač nakažen malwarem, který monitoruje síťový provoz a požadavky DNS, anonymní režim vás neochrání. Neochrání vás ani před technikami „otisku prstu“, kdy se třetí strany (typicky reklamní sítě) snaží identifikovat specifické parametry vašeho počítače, aby mohly sledovat vaše aktivity online.
Otisk prstu je zajímavý fenomén. Zdá se, že mu věnujeme menší pozornost než malwaru, a to navzdory jeho schopnosti identifikovat jednotlivce s překvapivou přesností. Při prohlížení internetu mohou weby třetích stran získávat informace o vašem zařízení, včetně vašeho časového pásma, rozlišení obrazovky, použitého prohlížeče, pluginů a nastaveného jazyka.
Každá z těchto informací je sama o sobě možná bezvýznamná, ale dohromady vytváří jedinečný profil vašeho zařízení. Studie Electronic Frontier Foundation ukazují, že pouze jeden z 286 777 prohlížečů má naprosto stejnou konfiguraci (neboli „otisk prstu“).
EFF nabízí nástroj zvaný Panopticlick, který vám dokáže ukázat, jak jedinečný je váš prohlížeč. Tato stránka ilustruje smutnou skutečnost, že konfigurace našich počítačů jsou mnohem unikátnější, než jsme si mysleli, a proto je pro třetí strany poměrně snadné nás sledovat.
Je online soukromí vůbec reálné?
Otázky, co vlastně elektronické „soukromí“ znamená a zda je to na internetu vůbec dosažitelné, jsou velmi důležité.
Zjednodušeně řečeno, soukromí na internetu znamená schopnost komunikovat a prohlížet web bez sledování našich aktivit externími třetími stranami. V současnosti čelíme mnoha překážkám při jeho dosažení.
Co třeba ti, kteří spravují vaši síť, a váš ISP? A nezapomeňme na státní orgány. Existuje také rozsáhlý reklamní průmysl, který využívá sofistikované sledovací systémy, včetně „otisku prstu“, o kterém jsme se už zmiňovali.
Internet je tak trochu jako panoptikum. I když společnosti nabízející VPN slibují soukromí, je to jen částečné řešení. Skutečné soukromí se zdá být spíše iluzí. Můžeme se jen snažit se k tomuto ideálu co nejvíce přiblížit. To ale vyžaduje čas, peníze a ochotu smířit se s horším uživatelským zážitkem.
Chcete zabránit správci sítě, aby viděl, co děláte? Potřebujete VPN – a ujistěte se, že neuchovává protokoly o vaší aktivitě. Co ale sledovací systémy? K tomu budete potřebovat plugin. A abyste byli opravdu v bezpečí, musíte vypnout JavaScript. Sice tak nebudou správně fungovat některé weby, ale také zabráníte spuštění nebezpečných skriptů pro snímání otisku prstu.
Jedná se o extrémní opatření, a proto je rozhodně nedoporučujeme. Ilustrují ale fakt, že soukromí na internetu není černobílé. Jde spíše o spektrum různých úrovní ochrany.