Schopnost strávit týdenní dovolenou mimo domov, často považovaná za základní součást evropské sociální smlouvy a nezbytná pro pohodu, se pro značnou část evropských pracovníků stává stále nedostupnějším luxusem. V roce 2023 si takový odpočinek nemohlo dovolit přibližně 42 milionů zaměstnaných osob v Evropské unii, což představuje 15 % z celkového počtu zaměstnaných. Tato rozšířená výzva signalizuje rostoucí ekonomické nerovnosti a klesající kupní sílu, což vyvolává obavy o blaho pracovníků a širší ekonomickou situaci.
- V roce 2023 si 42 milionů (15 %) zaměstnaných Evropanů nemohlo dovolit týdenní dovolenou.
- Jde o třetí po sobě jdoucí roční nárůst, z 40,5 milionu v roce 2022 na 41,5 milionu v roce 2023.
- Nejvyšší podíl „dovolenkové chudoby“ mají Rumunsko (32 %), Maďarsko (26 %) a Bulharsko (24 %).
- Nejnižší míru vykazují severské země, Nizozemsko, Lucembursko a Slovinsko (5–7 %).
- Větší ekonomiky jako Itálie (6,2 milionu) a Německo (5,8 milionu) mají také miliony postižených pracovníků.
- Evropská odborová konfederace (ETUC) vyzývá k implementaci směrnice o minimální mzdě a podpoře kolektivního vyjednávání.
Geografické disparity v dostupnosti dovolené
Data zdůrazňují výrazné rozdíly v dostupnosti dovolené napříč EU, zejména mezi jejími východními/jižními a západními/severními regiony. Rumunsko vede s 32 % pracujících, kteří si nemohou dovolit týdenní dovolenou, těsně následováno Maďarskem (26 %), Bulharskem (24 %), Portugalskem a Kyprem (obě země 23 %) a Slovenskem (22 %). Naopak severské země – Finsko, Švédsko a Dánsko – spolu s Nizozemskem, Lucemburskem a Slovinskem vykazují nejnižší úrovně „dovolenkové chudoby“, pohybující se mezi 5 % a 7 %. Země jako Česká republika, Rakousko a Belgie si rovněž udržují relativně nízké míry, na úrovni 10 % nebo méně.
Navzdory svému ekonomickému významu čelí významným výzvám i „velká čtyřka“ ekonomik EU. Španělsko (18 %) a Itálie (17 %) překračují průměr EU 15 % v míře „dovolenkové chudoby“, zatímco Francie (12 %) a Německo (11 %) zůstávají nad 10 %. V absolutních číslech je rozsah tohoto problému zarážející: více než 5 milionů pracovníků v každé z těchto čtyř hlavních ekonomik si v roce 2023 nemohlo dovolit dovolenou. Patřilo sem 6,2 milionu v Itálii, 5,8 milionu v Německu, 5,6 milionu ve Španělsku a 5,1 milionu ve Francii. Kromě „velké čtyřky“ čelilo podobným omezením i více než 3,5 milionu pracovníků v Rumunsku a Polsku a více než 1,5 milionu v Maďarsku a Portugalsku, což podtrhuje rozsáhlou povahu této ekonomické zranitelnosti.
Příjem, korelace a politické dopady
Analýza odhaluje středně silnou negativní korelaci mezi ročními čistými příjmy a podílem pracovníků, kteří si nemohou dovolit týdenní dovolenou. Obecně platí, že vyšší čisté příjmy korelují s nižším výskytem „dovolenkové chudoby“. Tento vztah však není vždy přímočarý. Například Irsko, které v roce 2023 zaznamenalo jedny z nejvyšších ročních čistých příjmů v EU (43 897 EUR), stále vykazuje poměrně vysokou míru „dovolenkové chudoby“. Naproti tomu Slovinsko si udržuje nízkou míru „dovolenkové chudoby“ mezi pracovníky, přestože příjmy jsou podobné zemím, kde se více jednotlivců potýká s problémem dovolené.
Dále existuje silná korelace mezi mírou dostupnosti dovolené mezi pracovníky a celkovou populací ve věku 16 let a starší. V roce 2023 se podíl obecné populace, která si nemohla dovolit týdenní dovolenou, pohyboval od 11 % v Lucembursku do 60 % v Rumunsku, přičemž průměr EU činil 29 % – téměř dvojnásobek míry u zaměstnaných osob. To naznačuje, že základní ekonomické tlaky ovlivňující pracovníky se široce rozšiřují napříč společnostmi, přičemž disponibilní příjem je klíčovým determinantem dostupnosti dovolené pro širší populaci.
V reakci na tato zjištění ETUC naléhavě vyzývá národní vlády, aby plně implementovaly směrnici o minimální mzdě. Rovněž vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že připravovaný balíček „Kvalitních pracovních míst“ bude zahrnovat legislativní opatření zaměřená na opětovné vyvážení ekonomiky, konkrétně tím, že dodržování kolektivního vyjednávání bude předpokladem pro přístup k veřejným zakázkám. Tato politická doporučení mají za cíl řešit systémové problémy přispívající k „dovolenkové chudobě“ a posílit sociální smlouvu, aby základní odpočinek zůstal dostupný, nikoli luxus.