Globální potravinové a energetické systémy jsou stále zranitelnější vůči geopolitické nestabilitě. Nedávné napětí na Blízkém východě odhalilo kritické slabiny v dodavatelských řetězcích. Jako klíčové ohnisko mezinárodního obchodu, zejména pro zemědělské vstupy a energetické zdroje, nestabilita regionu přímo ohrožuje globální potravinovou bezpečnost a ceny komodit. Přední představitelé průmyslu nyní bedlivě sledují tento vývoj, uvědomujíce si jeho potenciál vyvolat rozsáhlé ekonomické dopady.
Geopolitická rizika a zranitelnost dodavatelských řetězců
Svein Tore Holsether, generální ředitel norského hnojivového gigantu Yara, vyjádřil obavy ze zvýšených rizik v oblasti Hormuzského průlivu. Tato životně důležitá námořní úžina zajišťuje průtok přibližně 40 procent světové močoviny a 20 procent globálního zkapalněného zemního plynu (LNG). Jakékoli narušení zde by mohlo významně ovlivnit globální produkci potravin, jak ukazuje nedávná volatilita trhu. Holsether poznamenal, že regionální napětí se šíří velmi rychle, a jako názorný příklad uvedl odstavení izraelských plynových polí, což následně zastavilo výrobu hnojiv v Egyptě.
Po eskalaci napětí mezi Íránem a Izraelem ceny ropy Brent přesáhly 80 dolarů za barel, než opět klesly. Analytici z oboru varovali, že více než pětina světové produkce močoviny byla narušena kvůli konfliktu a problémům s dodávkami, přičemž íránské závody na výrobu amoniaku byly údajně odstaveny z bezpečnostních důvodů a egyptská výroba je stále mimo provoz kvůli nedostatku izraelského plynu. Poradenská společnost CRU zdůraznila, že izraelské údery a odvetné útoky vedly k „významnému narušení trhů s dusíkem“ a představovaly „pokračující hrozby pro dodávky fosfátů, potaše a síry“ z regionu. Data ukazují, že téměř třetina globálního exportu močoviny, 44 procent exportu síry a téměř pětina exportu amoniaku buď pochází z, nebo prochází, zeměmi západně od Hormuzského průlivu.
Dynamika trhu a širší důsledky
Současná křehkost potravinového systému odráží hluboké narušení trhu, k němuž došlo v roce 2022, kdy ruská invaze v plném rozsahu na Ukrajinu vyhnala ceny zemního plynu prudce vzhůru, což vedlo k prudkému nárůstu nákladů na hnojiva a přispělo ke globální krizi cen potravin. Zatímco ceny hnojiv pro plodiny se od té doby zmírnily, jak se uvolnily trhy se zemním plynem, evropský hnojivový průmysl čelí nadále tlaku, částečně kvůli zvýšenému dovozu z Ruska.
Navzdory sankcím na ruský zemní plyn zůstaly potraviny a živiny pro plodiny vyňaty, což Moskvě umožnilo přesměrovat svůj plyn prostřednictvím výroby hnojiv. Holsether uvítal nedávné zavedení cel Evropskou unií na ruská hnojiva, ačkoli tento krok označil za opožděný, zdůrazňující potřebu, aby se Evropa vyhnula opakování minulých chyb v závislosti na dovozu energie, pokud jde o potraviny. Dále obvinil Moskvu z používání potravin i hnojiv jako zbraně, rozšiřováním vlastního exportu za účelem podpory globální závislosti, zatímco současně cílí na civilní zemědělskou infrastrukturu Ukrajiny. Tato strategie, jak uvedl, má za cíl podkopat roli Ukrajiny jako globální zemědělské velmoci.
Dopad konfliktu na ukrajinské zemědělství je hluboký, s více než 20 procenty zemědělské půdy, která je nyní odhadem zaminovaná, okupovaná nebo nepoužitelná. Před válkou ukrajinský vývoz potravin, včetně až 50 milionů tun obilovin ročně, zajišťoval obživu přibližně 400 milionům lidí po celém světě. Produkce obilí a olejnin v zemi však letos poklesla ze 78 milionů tun v roce 2023 na 72,9 milionu tun, což odráží eskalující důsledky konfliktu na její životně důležitou zemědělskou produkci.