Nedávné geopolitické eskalace na Blízkém východě zintenzivnily celosvětovou pozornost věnovanou Hormuzskému průlivu, kritickému námořnímu úzkému hrdlu, které je nepostradatelné pro mezinárodní energetické trhy. Vzhledem k tomu, že ceny ropy reagují na regionální napětí, stabilita této úzké vodní cesty, která zajišťuje významnou část světového námořního obchodu s ropou a plynem, zůstává prvořadým zájmem ekonomů a politiků po celém světě. Její strategický význam podtrhuje křehkost globálních dodavatelských řetězců tváří v tvář eskalujícím regionálním konfliktům.
Bezkonkurenční strategický význam průlivu
Hormuzský průliv, ležící mezi Ománem a Íránem, spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem. Navzdory svým skromným rozměrům – přibližně 167 km na délku a pouhých 39 km v nejužším místě – je dostatečně hluboký a široký, aby pojmul největší tankery na ropu. Zdroje námořního zpravodajství uvádějí stálou dopravu s průměrem 114 plavidel denně v červnu 2024, což je údaj, který se z velké části udržel i do června 2025. Tato vodní cesta je uznávána jako jedno z nejdůležitějších ropných úzkých hrdel na světě, kritické pro globální energetickou bezpečnost.
Ekonomické dopady funkčnosti průlivu jsou hluboké. Podle Americké agentury pro energetické informace (EIA) projde touto vodní cestou průměrně 20 milionů barelů ropy denně (b/d), což odpovídá zhruba 20 % celosvětové spotřeby ropných kapalin. Kromě ropy je průliv také životně důležitou cestou pro zemní plyn. Katar, přední světový vývozce zkapalněného zemního plynu (LNG), se spoléhá na tento průchod pro přibližně 77 milionů metrických tun LNG ročně, což představuje jednu pětinu celkové světové dodávky LNG.
Ekonomické důsledky potenciálního narušení
Jakékoli významné narušení toků ropy a plynu Hormuzským průlivem by vyvolalo vážné globální ekonomické důsledky. Profesor Guido Cozzi, vedoucí katedry makroekonomie na univerzitě v St. Gallenu, varuje, že potenciální íránská blokáda by vyslala „šokové vlny globální ekonomikou“, předpovídá prudký nárůst cen energií, zvýšenou inflaci a zhoršené napětí v globálních dodavatelských řetězcích.
Dopad by byl nerovnoměrný. Kontinentální Evropa a Čína, silně závislé na dovozu energií, by čelily neúměrně vyšším nákladům, pomalejšímu růstu a zvýšené inflaci kvůli nedostatku domácích rezerv. Naopak Spojené státy a Spojené království, které většinu své energie získávají z domácích zdrojů nebo z alternativních regionů, by mohly zaznamenat, že jejich vývoz se stane konkurenceschopnějším, pokud globální ceny prudce vzrostou, což by potenciálně prospělo jejich producentům. Analytici široce očekávají, že v případě uzavření by ceny ropy mohly vystřelit nad 100 dolarů za barel.
Složitá kalkulace Íránu a faktory zmírnění
Přestože Írán historicky hrozil uzavřením průlivu, což je krok, který nikdy plně neuskutečnil, nedávné geopolitické napětí vrátilo tuto vyhlídku do centra pozornosti. Po hlášených amerických útocích na íránské jaderné lokality íránský parlament v červnu odhlasoval uzavření průlivu, přičemž toto rozhodnutí čeká na schválení Nejvyšší národní bezpečnostní radou země. Takovéto opatření však pro Írán nese značná ekonomická a politická rizika.
Odborníci z institucí, jako je Robert Strauss Center for International Security and Law, zdůrazňují nesmírnou obtížnost udržitelného narušení kvůli různým ekonomickým, politickým a vojenským silám v regionu. Sám Írán by utrpěl značné ztráty, zejména odříznutím svých ropných exportů klíčovým obchodním partnerům, jako je Čína. To by ho připravilo o klíčový zdroj příjmů a riskovalo by odcizení sousedních ropu produkujících zemí, jejichž podpora je pro regionální stabilitu životně důležitá. Zatímco Saúdská Arábie a SAE disponují určitými kapacitami potrubí k obejití průlivu, toto by bylo nedostatečné k vyrovnání plného námořního narušení.
Globální energetické trhy v současnosti disponují určitou mírou odolnosti. Podle Bloombergu drží země odhadem 5,8 miliardy barelů ropy a paliv na skladě, což nabízí zdravou rezervu ve srovnání s 7,3 miliardami barelů, které ročně procházejí průlivem. Délka případného uzavření by proto byla kritickým faktorem při určování jeho dlouhodobého dopadu.
Alternativní scénáře narušení
Kromě úplného uzavření mohou lodní dopravu průlivem narušit i jiné, méně přímé, avšak stejně dopadné scénáře. Barclays naznačuje potenciální taktiky, jako jsou raketové útoky, které by mohly odradit plavidla a zvýšit pojistné prémie, nebo zaminování průlivu, což by vážně bránilo provozu. Jemnější metody, jako je rozsáhlé rušení signálu GPS, by také mohly zkomplikovat bezpečnou navigaci a dále narušit komerční lodní dopravu bez zjevného válečného aktu.
Navzdory zvýšeným nákladům na pojištění a zvýšenému napětí Společné námořní informační centrum v současné době nehlásí žádné konkrétní známky přímých hrozeb pro komerční lodní dopravu v Hormuzském průlivu. Nicméně jeho klíčová role zajišťuje, že zůstává pod neustálým globálním dohledem, jak se regionální dynamika vyvíjí.