V rámci významného strategického přesměrování Německo aktivně usiluje o robustní architekturu národní obrany, čerpajíc inspiraci a technologie z uznávaných izraelských vícevrstých bezpečnostních modelů, zejména pro své kybernetické a protiraketové obranné schopnosti. Tento proaktivní postoj odráží eskalující geopolitické obavy a komplexní přehodnocení požadavků na národní bezpečnost v měnící se hrozbové krajině.
Kybernetická „Kybernetická kopule“ jako klíčový pilíř
Německý ministr vnitra, Alexander Dobrindt, nedávno v Tel Avivu odhalil pětibodový plán „Kybernetické kopule“ (Cyber Dome), jak informovala agentura Reuters. Tato iniciativa usiluje o zřízení společného kybernetického výzkumného centra mezi Německem a Izraelem s cílem prohloubit spolupráci mezi jejich příslušnými zpravodajskými a bezpečnostními agenturami. Dobrindt v německém deníku Bild zdůraznil, že samotná tradiční vojenská obrana nestačí na současné bezpečnostní výzvy, a podtrhl kritickou potřebu podstatného posílení civilní obrany pro upevnění celkové národní odolnosti. Tento tlak je primárně poháněn zvýšenými obavami Berlína ohledně hrozeb vycházejících z Ruska a Číny, stejně jako obnoveným závazkem Německa k rozšíření jeho role v rámci operací NATO.
Proti raketový štít po vzoru Iron Dome
Strategické napodobování izraelských obranných principů přesahuje digitální sféru. Bavorský premiér Markus Söder se zasadil o to, aby Německo pořídilo 2 000 protiletadlových raket, a navrhl vývoj protiraketového štítu krátkého dosahu výslovně modelovaného podle izraelského systému Iron Dome. Toto dvojí zaměření podtrhuje komplexní přístup k národní bezpečnosti, který řeší jak kybernetickou válku, tak konvenční raketové hrozby.
Úspěšnost a limity systému Iron Dome
Systém Iron Dome má dobře zdokumentovanou historii vysoké úspěšnosti od svého prvního nasazení v dubnu 2011. Během operace Pilíř obrany v listopadu 2012 izraelští představitelé oznámili, že systém odfiltroval dvě třetiny z přibližně 1 000 raket jako nehrozící a zachytil 90 procent zbývajících projektilů. Jeho účinnost byla dále prokázána v roce 2014 během operace Ochranné pásmo, kdy dosáhl úspěšnosti mezi 87 % a 90 % s 735 zaznamenanými zachyceními. Americký obranný expert Steven Zaloga chválil jeho „extrémně vysokou úroveň“ přesnosti, zatímco reportér Mark Thompson jej označil za „nejúčinnější a nejtestovanější protiraketový štít“ na světě, především díky jeho výraznému snížení obětí ve srovnání s předchozími konflikty. Například počet úmrtí civilistů způsobených raketami klesl z 53 ve válce s Hizballáhem v roce 2006 na pouhé dva v konfliktu s Hamásem v roce 2014, a to i přes srovnatelný počet vystřelených raket.
Systém Iron Dome však má i svá omezení. Pozoruhodný incident z 25. března 2019 se týkal rakety z Gazy, která zasáhla dům poté, co letěla po nelineární trajektorii, což podle tvrzení Hamásu znesnadnilo systému její sledování nebo zachycení. To podtrhuje inherentní složitosti a výzvy i u těch nejpokročilejších protiraketových obranných systémů.
Komplexní vize pro národní bezpečnost
Německá ambice sofistikovaného kybernetického štítu je navržena tak, aby doplňovala tyto fyzické ochrany. Strategická vize spočívá v integraci rozsáhlých zkušeností Izraele s vícevrstvými obrannými systémy s robustní technologickou infrastrukturou Německa. Tento synergický přístup si klade za cíl vytvořit komplexní rámec národní bezpečnosti schopný bránit se jak konvenčním raketovým hrozbám, tak vyvíjejícímu se prostředí digitální války, čímž posiluje celkovou obrannou pozici Německa v globálně propojeném prostředí.