Ve světě videoher, který se neustále vyvíjí, se někteří z nás mohou cítit nuceni dokazovat svou hráčskou „pravost“. Tato snaha často vede k volbě obtížnějších herních režimů, abychom otestovali své schopnosti a statečnost tváří v tvář výzvám, které hry nabízejí. Nicméně, jak stárneme a náš život se plní pracovními a osobními povinnostmi, čas, který můžeme věnovat hraní, se zmenšuje. Není proto divu, že stále více hráčů volí nižší úrovně obtížnosti. V tomto textu se podíváme na několik důvodů, proč si mnozí uvědomují důležitost hraní na snadné úrovni a proč se za to vůbec nestydí.
1. Mám málo času na hraní
S přibývajícím věkem čelíme realitě, že máme méně volného času na hraní. Mezi prací, domácími pracemi a různými dalšími povinnostmi není mnoho prostoru pro hraní. Obvykle si najdu dvě až tři hodiny denně, záleží na tom, jak se cítím. A někdy i tehdy hraju spíše proto, že píšu recenzi, než z čisté radosti z hraní.
Vzhledem k omezenému času chci, aby herní zážitky byly zábavné a nestresující. Například mi trvalo 150 hodin dokončit Baldur’s Gate 3 na režim Story, zatímco můj přítel strávil podstatně více času bojem při volbě Taktiky.
RPG hry jsou můj oblíbený žánr, a tak do nich často investuji stovky hodin. Hraní na snadnou obtížnost mi pomáhá hrou rychleji projít, což je vzhledem k mému nedostatku času velmi užitečné. Snadnou obtížnost jsem ocenil zejména při opětovném hraní Dragon Age: Inquisition, když jsem se připravoval na vydání pokračování.
2. Umožňuje mi více si vychutnat příběh
Není náhodou, že lehká obtížnost v RPG hrách se často nazývá režimem příběhu – tento režim minimalizuje důraz na souboje, což umožňuje plnější soustředění na děj.
Například ve hře God of War: Ragnarok jsem se cítil pod tlakem v bojových situacích, když jsem chtěl jen prozkoumávat svět a plnit úkoly. Po přepnutí na snadnější úroveň obtížnosti jsem si mohl užít prozkoumávání bez obav o zdraví postavy nebo o náhodná střetnutí s protivníky, která by mě mohla vrátit zpět.
Na druhou stranu, ve hře jako Divinity: Original Sin 2 si mohu užít hlavní dějové události bez obav z obtížných soubojů. Hra má sofistikovaný bojový systém a umožňuje palbu do vlastních řad, nicméně režim příběhu mi umožňuje ocenit tyto systémy bez toho, aby boj byl hlavní překážkou mého postupu.
Stejně tak jsem se vyhýbal hrám typu Soulslike kvůli jejich obtížnosti. I když jsem přesvědčen, že bych se skvěle bavil objevováním příběhu a setkáváním se zajímavými nepřáteli, vysoká úroveň obtížnosti by mě nakonec odtrhla od příběhu a vyvolala by frustraci.
3. Mám větší volnost při volbě sestav
Nesnáším, když musím při hraní dodržovat předem dané sestavy. Chci si vybírat schopnosti podle svého herního stylu, a ne podle toho, která z nich mi s největší pravděpodobností zajistí úspěch.
Místo zdlouhavého přemýšlení nad kartou postavy, která schopnost maximalizuje poškození, si mohu vybrat schopnosti, které mě baví. Také mi to poskytuje větší volnost při tvorbě mé party – ačkoli rovnováha je důležitá, malé improvizace mě jen mírně zpomalí.
Svoboda, kterou mi lehké režimy poskytují, spolu s možností si užít příběh a mít menší stres z boje, mi umožňuje vychutnat si hru bez toho, abych se ztrácel v bojových systémech a složité hratelnosti. Respektuji, že někteří hráči mají rádi výzvy, ale já bez ostychu volím snadnou obtížnost, kdykoli je to možné.