V průběhu let se etické hackování stalo jednou z nejefektivnějších metod, jak firmy chrání svá cenná data. Důkladně testuje odolnost firemní kybernetické bezpečnosti a odhaluje zranitelnosti vůči škodlivým útokům a virům. Avšak, jsou všichni hackeři stejní? Rozhodně ne. Seznamte se s 8 typy etického hackování, od „bílého klobouku“ po „žlutého hackera“. Dále se dozvíte o „černém klobouku“, „modrém klobouku“ a „červeném klobouku“. Čtěte dál!
8 druhů etického hackingu, o kterých byste měli vědět
V tomto článku se podrobněji seznámíme s 8 typy etického hackingu, včetně „modrého klobouku“, „červeného klobouku“ a dalších. Pokračujte ve čtení a získejte ucelený přehled.
Jaké jsou tři základní druhy hackerů?
Nejčastěji se setkáváme s hackery s „bílým“, „černým“ a „šedým kloboukem“. Ačkoli je hackování obecně vnímáno jako negativní činnost, ne všichni hackeři se dopouštějí nelegálních praktik.
Jak se nazývají hackeři pracující v souladu se zákonem?
Legální hackeři jsou známí také jako „white hat“ hackeři. Jsou najímáni firmami, organizacemi a vládami k obraně proti útokům hackerů s „černým kloboukem“.
Co hackeři studují?
Pokud máte ambice stát se etickým hackerem, musíte mít hluboké znalosti o programovacích jazycích, operačních systémech, kódování a softwarových aplikacích. Není to lehká cesta, ale s odhodláním a vytrvalostí můžete dosáhnout úspěchu.
Jakých 8 typů etického hackování bychom měli znát?
Etické hackování je zastřešující termín pro osm různých typů. Každý hacker má své specifické silné a slabé stránky. Proto je důležité si uvědomovat rozdíly mezi nimi. Přečtěte si tento článek, abyste se o nich dozvěděli více.
1. Testování „černé skříňky“
Tento typ hackování patří k nejriskantnějším. Cílem je odhalit slabiny v bezpečnostním systému. „Black hat“ hacker je v podstatě zločinec, který se snaží proniknout do počítačových sítí se zlými úmysly. Často infikuje firemní systémy viry, ničí data, krade hesla a drží zařízení jako rukojmí. Tito hackeři, také známí jako „crackers“, jsou motivováni sobeckými pohnutkami. Představují globální hrozbu pro všechny země, protože za sebou téměř nezanechávají stopy.
- V tomto typu etického hackování nemá hacker žádné předchozí informace o systému nebo webu.
- Než zahájí plný útok na uložená data, prověří software zvenčí.
- Útočník s „černým kloboukem“ se snaží prolomit hesla, získat čísla kreditních karet a bankovní informace, které by mohl zneužít.
- Nejsou omezeni pravidly etického hackování a mohou provádět útoky v libovolném rozsahu.
Foto John Noonan na Unsplash
2. Testování „bílé skříňky“
„White hat“ hacker je přesně to, co každá vláda a organizace potřebuje v boji proti útokům „black hat“ hackerů. Pomáhají chránit citlivé informace, dokumenty a data před zneužitím. Dále pomáhají identifikovat slabiny v bezpečnostních systémech a posilují je, čímž zvyšují celkovou úroveň ochrany.
- Na rozdíl od „black hat“ hackerů, „white hat“ hackeři mají podrobné znalosti o systému a jeho slabinách před zahájením pokusu o proniknutí.
- Tuto činnost obvykle provádějí vývojáři a bezpečnostní specialisté, kteří chtějí otestovat, jak je systém odolný vůči hackerským útokům.
- „White hat“ hackeři dodržují platné zákony a hranice stanovené jejich společností.
- Dodržují firemní předpisy, aby zajistili, že systém zůstane zabezpečený.
- Mezi běžné praktiky testování „bílé skříňky“ patří analýza toku dat, návrh revizí a kontrola kódu.
Foto Andri na Pexels
3. Testování „šedé skříňky“
Hackeři s „šedým kloboukem“ se pohybují mezi „bílými“ a „černými“ hackery. Stejně jako „bílí“ hackeři, i oni hledají v systému bezpečnostní zranitelnosti. Rozdíl spočívá v tom, že „šedý“ hacker pracuje bez vědomí majitele a má částečné znalosti o systému. Proto „šedí“ hackeři nejsou obvykle placeni za svou práci.
- I když „šedí“ hackeři nemají obvykle zlé úmysly, jejich praktiky spadají do šedé zóny zákona.
- Poskytují firmám důležité informace o bezpečnostních problémech dříve, než na ně upozorní „černí“ hackeři.
- Někdy využívají své schopnosti k dobrým i špatným účelům.
- Mohou vytvářet viry a instalovat je do zařízení jiných lidí.
- Mezi příklady patří testy zabezpečení, použitelnosti a výkonu.
4. Hackování webových aplikací
Tento typ se liší od ostatních typů etického hackování. Zahrnuje zneužívání slabin webových aplikací. Protože jsou webové aplikace obvykle psány v jazycích JavaScript, HTML a CSS, je možné provádět specifické akce, aniž by si toho kdokoliv všiml. Hackování webových aplikací tak umožňuje hackerovi zůstat anonymní.
5. „Modří“ hackeři
Mnoho velkých firem najímá „modré“ hackery k testování nového softwaru před jeho uvedením na trh. Stejně jako „bílí“ hackeři, i oni se snaží odhalit slabá místa v bezpečnostních systémech. „Modrý“ hacker tak provádí penetrační testy, aniž by způsobil reálnou škodu. Ovšem, poptávka po „modrých“ hackerech není příliš vysoká.
Foto Mika Baumeister na Unsplash
6. „Zelení“ hackeři
„Zelený“ hacker je nováčkem v hackerském světě. Kvůli nedostatku zkušeností v oboru nemá potřebné dovednosti, znalosti a odbornost k tomu, aby se stal „bílým“ hackerem. Má však základní znalosti o tom, jak vše v hackování funguje. „Zelení“ hackeři jsou zapálení studenti, kteří mají sklony k experimentování. Může se dokonce stát, že úmyslně způsobí škodu.
7. „Červení“ hackeři
„Červení“ hackeři jsou dost podobní „bílým“ hackerům, kteří chtějí ochránit svět a firemní majitele před bezpečnostními hrozbami. Nicméně „červený“ hacker je ve svém přístupu trochu extrémní a někdy se může uchýlit i k ilegálním praktikám, aby dosáhl svého cíle. Může například zahájit útok DDoS proti „černým“ hackerům. Pro detailnější informace o „modrých“ hackerech si přečtěte tento článek od začátku.
8. „Žlutí“ hackeři
Jednotlivé typy etického hackování se liší motivací a cíli. „Žlutí“ hackeři se zaměřují především na platformy sociálních sítí, jako je Instagram, Facebook, Twitter atd. Jejich záměry jsou často nekalé a mohou zahrnovat prolomení hesel a nelegální krádeže uživatelských účtů. Mohou tímto způsobem chtít dosáhnout pomsty tím, že získají citlivé informace o organizaci.
***
Etické hackování je mnohem komplexnější, než si lidé obvykle myslí, a je nezbytnou součástí kybernetické bezpečnosti. Každá organizace, startup i vláda potřebuje někoho, kdo bude pravidelně testovat její bezpečnostní systém a hledat slabiny, které by mohly představovat vážné nebezpečí. Nyní, když znáte různé typy etického hackování, můžete si vybrat ten, který vám nejvíce vyhovuje.