Životní cyklus vývoje softwaru (SDLC) představuje systematický přístup, jehož cílem je podpora tvorby vysoce kvalitního softwaru s důrazem na rychlost a efektivitu. Nabízí strukturovaný plán, který provází procesem vývoje od počáteční myšlenky až po fázi údržby.
Zásadní je však integrace ověřených postupů v oblasti kybernetické bezpečnosti. Bezpečnost nelze v procesu vývoje softwaru opomíjet, protože to může vést k zranitelnostem a chybám, pokud se neimplementují adekvátní bezpečnostní opatření.
Proč je klíčové začlenit kybernetickou bezpečnost do vývojového cyklu?
Tvorba bezpečného softwaru přináší řadu výhod. Kromě ochrany citlivých údajů, jako jsou osobní identifikační údaje nebo chráněné zdravotní informace, snižuje riziko malwaru a phishingu. Dodržování osvědčených bezpečnostních postupů může zabránit značným problémům, které by mohly poškodit reputaci společnosti.
Kromě toho, dodržování průmyslových norem posiluje důvěru klientů, snižuje rizika v dodavatelském řetězci a vytváří kulturu, která klade důraz na neustálý růst a bezpečnostní uvědomění.
Jak začlenit kybernetickou bezpečnost do vývoje softwaru
Existuje mnoho přístupů k životnímu cyklu vývoje softwaru (SDLC), včetně vodopádového modelu, modelu V, velkého třesku, iterativního a inkrementálního modelu. Nicméně, agilní model se často ukazuje jako nejvýhodnější pro podniky.
Tento model, který rozděluje projekt na menší části a poskytuje výsledky v kontinuálních cyklech, nabízí rychlý vývoj, flexibilitu vůči měnícím se požadavkům, optimální využití zdrojů a konzistentně měřitelné výsledky.
1. Analýza požadavků
Pro vytvoření kvalitního produktu je nezbytné detailní shromažďování, analýza a dokumentace požadavků. Tento proces, známý také jako elicitační fáze, spočívá v definování jasných a přesných specifikací od klienta, formou oficiálních setkání se zúčastněnými stranami, kdy klient podrobně popisuje své požadavky. Během analýzy zúčastněné strany posuzují proveditelnost projektu.
Z hlediska zabezpečení je nutné zahrnout aspekty jako řízení přístupu, ochranu dat, mechanismy autentizace a autorizace, zabezpečené komunikační protokoly a šifrování. Dále je nutné provést důkladné posouzení rizik, identifikovat potenciální hrozby a zranitelnosti systému a zajistit soulad se specifickými průmyslovými požadavky na ochranu osobních údajů, jako je například PCI DSS nebo HIPAA.
Před přechodem k dalšímu kroku je důležité stanovit bezpečnostní cíle, které jsou v souladu s celkovými cíli projektu.
2. Návrh a architektura
V této fázi se vytváří plán návrhu na základě specifikace dokumentu (DDS), který zahrnuje architekturu softwaru, včetně programovacího jazyka, databází, API, operačního systému a rozhraní. Zahrnuje také vytvoření seznamu funkcí, návrh uživatelského rozhraní, bezpečnostní opatření a požadavky na infrastrukturu.
Z hlediska zabezpečení se uplatňuje strategie „obrany do hloubky“, která zajišťuje, že i v případě průniku jedné bezpečnostní vrstvy existují další ochranná opatření, jako jsou firewally, systémy detekce průniku a šifrování. Důležité je také implementovat bezpečně navržené aplikační programovací rozhraní (API), aby se zabránilo neoprávněnému přístupu a manipulaci s daty.
Je také nutné zajistit bezpečnou konfiguraci softwarových komponent v souladu s průmyslovými bezpečnostními rámci, a zároveň omezit počet funkcí a služeb, které jsou vystaveny online hrozbám.
3. Vývoj
Tato fáze zahrnuje samotný vývoj produktu, kdy jsou požadavky převedeny do kódu. Pokud je proces rozdělen na menší akční celky, měla by být tato fáze co nejkratší a zároveň by měla poskytovat nejvyšší hodnotu a kvalitu.
Nejlepší je implementovat postupy bezpečného kódování, jako je ověřování vstupu, kódování výstupu a bezpečné zpracování chyb, aby se předešlo zranitelnostem, jako je SQL injection a Cross-Site Scripting (XSS). Dále je důležité zavést zásadu nejmenšího privilegia, kdy softwarové komponenty a uživatelé mají přístup pouze k datům a systémům nezbytným pro plnění jejich úkolů, čímž se minimalizuje dopad potenciálního narušení bezpečnosti.
Mezi další bezpečnostní zásady patří používání bezpečných komunikačních protokolů, jako je HTTPS, pro přenos citlivých informací, správné techniky šifrování citlivých dat, a zamezení zakódování informací jako jsou hesla, API klíče a kryptografické klíče přímo do zdrojového kódu.
4. Testování a zajišťování kvality
Před předáním hotového softwaru klientovi je nutné provést ověřovací testování, aby se zajistilo, že vše funguje správně. Existují různé typy testování, jako je testování výkonu, funkční testování, bezpečnostní testování, jednotkové testování, testování použitelnosti a akceptační testování.
V oblasti zabezpečení se používá penetrační testování, skenování zranitelností a regresní testování zaměřené na bezpečnost.
Zásadní je vytvořit bezpečné testovací prostředí, které napodobuje produkční fázi, ale zároveň nezpřístupňuje citlivé informace. Pro snížení rizik lze použít řízení přístupu a segmentaci sítě.
Dále je nutné zahrnout kontroly kódu pro odhalení bezpečnostních problémů, a ujistit se, že testovací data neobsahují skutečná uživatelská data, produkční data nebo citlivé informace, aby se předešlo náhodnému odhalení.
5. Správa nasazení a konfigurace
V této fázi se produkt zpřístupní široké veřejnosti nebo konkrétním uživatelům, v závislosti na rozsahu softwaru. Implementace může probíhat postupně, v souladu s obchodní strategií. Aktualizace produkční verze jsou však stále možné.
Bezpečný proces nasazení zahrnuje automatizované nasazení, zabezpečenou komunikaci a plány pro návrat k předchozímu stavu v případě bezpečnostních hrozeb nebo incidentů. V rámci zabezpečené správy konfigurace je nutné standardizovat konfigurace, provádět pravidelné audity, používat systémy správy verzí pro sledování změn a neoprávněných úprav, a bezpečně ukládat a spravovat citlivá pověření.
Dalším důležitým aspektem je správa bezpečnostních záplat, která zahrnuje monitorování zranitelností, rychlou aplikaci bezpečnostních záplat a jejich testování v testovacím prostředí před nasazením do produkce.
6. Provoz a údržba
Tato závěrečná fáze zahrnuje průběžnou údržbu softwaru, tedy opravu chyb, přidávání nových funkcí a aktualizace (většinou na základě zpětné vazby od uživatelů nebo interních zjištění).
Z hlediska zabezpečení je nutné vytvořit plán reakce na incidenty a definovat role a odpovědnosti každého člena týmu. Nepřetržité monitorování softwaru a jeho infrastruktury pomáhá odhalit potenciální narušení nebo hrozby.
Dále je potřeba implementovat opatření pro zálohování a obnovu dat v případě ransomware útoku, a poskytovat všem členům týmu bezpečnostní školení, aby se předešlo útokům sociálního inženýrství. Je také důležité zajistit, aby software splňoval bezpečnostní standardy a regulační požadavky, a proto je nezbytné provádět pravidelné interní i externí audity.
Je čas ukončit životnost softwaru?
I když je v každé fázi SDLC integrována bezpečnost, software nakonec může dosáhnout konce své životnosti.
V takovém případě je důležité efektivně zlikvidovat veškeré zdroje, které by mohly ohrozit bezpečnost, pokud by se dostaly do nesprávných rukou. Nezapomeňte informovat uživatele o ukončení podpory softwaru a o případných náhradách, které byly vyvinuty.