Pořízení fotografie s ostrým hlavním objektem a rozmazaným pozadím, jako je tomu na úvodním obrázku, není smartphonem možné – alespoň ne bez umělého zásahu. Důvodem je odlišná konstrukce fotoaparátů v chytrých telefonech oproti specializovaným fotoaparátům. Podívejme se na to blíže.
Proč fotografové usilují o rozmazané pozadí?
Aha, rozmazané pozadí. To musel fotit profesionál!
Jedním z rozpoznávacích znaků kvalitní fotografie je rozmazané pozadí s efektem „bokeh“ – což je termín popisující kvalitu rozostření. Tento efekt je běžný u sportovních snímků, portrétů, svatebních fotografií, pouličních záběrů a uměleckých videí na YouTube.
Ačkoli je rozmazané pozadí běžné u mnoha typů fotografií, často je to spíše přijatý kompromis než požadovaný efekt. V některých situacích fotografové nemají jinou možnost, než mít rozmazané pozadí a dělají maximum pro to, aby bylo rozmazání co nejmenší.
Například u sportovních fotografií rozmazané pozadí pomáhá oddělit sportovce od davu. Krátká doba expozice nutná pro „zmrazení“ akce a dlouhé objektivy, které se zde používají, nutí sportovní fotografy používat širokou clonu, která způsobuje rozmazání pozadí. Primárně se zde ale jedná o zachycení akce, nikoli o chladné rozmazané pozadí.
Situace je ještě složitější u makro a krajinářské fotografie. Makrofotografové, vzhledem k extrémně krátké vzdálenosti od objektu, často nemohou zaostřit vše najednou. Představte si snahu vyfotit vážku s ostrými pouze oky.
Na druhou stranu krajináři často chtějí mít ostré vše na snímku od nejbližšího detailu po vzdálený horizont, což je obtížné při jakémkoli nastavení. Proto oba typy fotografů někdy používají techniku skládání zaostření (focus stacking).
Focus stacking je metoda, kdy se kombinuje několik fotografií s mírně odlišným zaostřením. Tyto typy fotografů se snaží vyhnout rozmazanému pozadí natolik, že si přidávají hodinu nebo dvě práce navíc!
Hloubka ostrosti a rozmazání
Hloubka ostrosti je rozsah ohniskové roviny, který je vnímán jako přijatelně ostrý. Určuje, co je na snímku zaostřené, a co ne.
U snímku s malou hloubkou ostrosti je zaostřeno jen několik centimetrů v ohniskové rovině. Například na portrétu nahoře jsou zaostřené pouze oči modelky. Naopak u snímku s velkou hloubkou ostrosti je zaostřeno téměř vše, jako u fotografie lyžaře – vše od sněhu v popředí, přes lyžaře uprostřed až po hory v pozadí je ostré.
Hloubka ostrosti závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu, nastavené cloně, vzdálenosti od fotoaparátu k objektu a velikosti snímače fotoaparátu.
Snímek pořízený na f/1.8.
Clona má nejjednodušší a nejvíce intuitivní vliv na hloubku ostrosti. Čím širší je clona, tím menší bude hloubka ostrosti. Čím užší je clona, tím větší bude hloubka ostrosti, bez ohledu na ostatní parametry.
Snímek pořízený na f/5,6. Všimněte si, o kolik je zde pozadí ostřejší než u předchozího obrázku.
Dalším pravidlem je, že čím větší je objekt v záběru, tím menší bude hloubka ostrosti. To lze ovlivnit přiblížením se k objektu (jako u makro fotografie) nebo použitím teleobjektivu (jako u sportovní fotografie).
Dvě fotografie s totožnou clonou, kde se objekt jeví stejně velký, by měly mít podobnou hloubku ostrosti, nezávisle na ohniskové vzdálenosti objektivu.
Pokud je objekt přes kanál, na cloně f/1.8 nezáleží.
Situace se komplikuje u velikosti snímače. Menší snímač zmenšuje zorné pole snímku, což zvětšuje objekty a snižuje hloubku ostrosti. Změna ohniskové vzdálenosti pro zachování stejné velikosti objektu však tento pokles hloubky ostrosti vyruší a naopak ji ještě zvýší.
Je to složité a neintuitivní, ale podstatné je si zapamatovat, že fotografie z menšího snímače má větší hloubku ostrosti (a menší rozmazání) než podobná fotografie s větším snímačem.
Proč váš smartphone nerozmaže pozadí
Bohužel, ne.
Podívejme se na specifikace fotoaparátu iPhonu 11 Pro. Disponuje těmito třemi objektivy:
- 13mm ultraširokoúhlý objektiv s pevnou světelností f/2,4.
- 26mm širokoúhlý objektiv s pevnou světelností f/1,8.
- 52mm teleobjektiv s pevnou světelností f/2.0.
Bohužel, tyto ohniskové vzdálenosti nejsou úplně pravdivé, jsou spíše zavádějící. S 52mm objektivem a clonou f/2 byste měli být snadno schopni dosáhnout výrazného rozmazání pozadí. Tak kde je problém?
Uvedené hodnoty jsou ohniskové vzdálenosti ekvivalentní full-frame snímači. Jinými slovy, jsou to ohniskové vzdálenosti objektivů, které byste museli použít na profesionální digitální zrcadlovce, abyste dosáhli stejného zorného pole. Skutečné ohniskové vzdálenosti jsou 1,54 mm, 4,25 mm a 6 mm.
Snímače v iPhone 11 Pro o velikosti 1/2,55″ a 1/3,4″ jsou výrazně menší než snímače i v levnějších kompaktních fotoaparátech a tvoří zlomek velikosti snímače v profesionálním fotoaparátu.
Díky použití objektivů s extrémně krátkou ohniskovou vzdáleností pro získání užitečných zorných polí napříč všemi třemi fotoaparáty, má iPhone i s širokoúhlými objektivy s pevnou clonou velkou hloubku ostrosti.
Největší rozmazání pozadí, jakého iPhone dokáže dosáhnout.
Při focení zblízka se navíc minimální zaostřovací vzdálenost objektivů stává problémem. Nedokážou zaostřit na objekty blíže než pár centimetrů, takže ani s malou hloubkou ostrosti nelze pořídit dobrý záběr.
Není to praktické
Proč je tedy pro výrobce tak obtížné vyvinout fotoaparáty pro smartphony, které by dokázaly dosáhnout malé hloubky ostrosti? Hlavním důvodem je, že to není příliš praktické.
Teoreticky by toho dokázal dosáhnout fotoaparát s periskopovým objektivem a větším snímačem. Takový fotoaparát by však vyžadoval kompromisy a nebyl by tak praktický pro běžné fotografie, které lidé se svými chytrými telefony pořizují.
Fotoaparáty chytrých telefonů jsou nesmírně užitečné a univerzální právě díky své velké hloubce ostrosti (a schopnosti simulovat rozmazání v případě potřeby).