Operační systém Windows obvykle přiřazuje disku s operačním systémem označení C: a dalším paměťovým médiím přiděluje odlišná písmena. Toto uspořádání je unikátní, protože například systémy macOS a Linux písmena jednotek nevyužívají. I když Windows umí pracovat s disky bez písmen, proč je tedy stále používá?
Historie označování disků písmeny
Stejně jako mnoho dalších aspektů Windows, například používání zpětných lomítek namísto dopředných, i písmena jednotek mají svůj původ v systému MS-DOS, a dokonce ještě dříve. Právě proto je systémový disk označen C:, protože A: a B: byly vyhrazeny pro disketové mechaniky.
Písmena jednotek byla převzata do MS-DOS ze staršího operačního systému CP/M. Sloužila jako způsob, jak přistupovat k logickým a fyzickým datovým nosičům. Například k souboru README.TXT na druhé disketové mechanice bylo možné se dostat pomocí zadání B:README.TXT.
Význam písmen disků je jasný při práci v příkazovém řádku. Bez nich by bylo obtížné rychle identifikovat cesty k souborům na různých zařízeních. MS-DOS tento systém zdědil a Microsoft se ho drží dodnes.
Ačkoliv se písmena jednotek mohou zdát méně relevantní v dnešní době grafických rozhraní, kde lze snadno klikat na ikony, stále mají svůj význam. I když k souborům přistupujete výhradně pomocí grafických nástrojů, programy, které používáte, se na tyto soubory musí odkazovat pomocí cest k souborům, kde se písmena jednotek stále používají.
Alternativa v Unixových systémech: Připojovací body
Písmena jednotek nejsou jediným způsobem, jak spravovat přístup k různým oddílům a paměťovým zařízením. Operační systémy jako macOS, Linux a další systémy odvozené od Unixu používají jiný přístup.
Místo přístupu k zařízení pomocí písmena se zařízení připojí k cestě v rámci systému souborů. Například v Linuxu se externí paměťová zařízení tradičně připojují do adresáře /mnt. Tím pádem namísto přístupu k DVD mechanice přes D: ji naleznete v adresáři /mnt/dvd.
Tento systém je založen na „kořenovém“ adresáři. Linux a macOS nemají písmena disků, takže základní část systému souborů není označena písmenem, nýbrž je to kořenový adresář, značený /. Systémový disk je tedy „připojen“ (zpřístupněn) v adresáři / namísto C:. Další disky se mohou připojovat do libovolných složek. Pokud si například přejete mít domovský adresář uložený na jiném disku, můžete ho připojit do /home, a obsah disku bude dostupný skrze /home.
Přístup k jednotkám ve Windows bez písmen
Proč tedy není možné připojovat disky ve Windows obdobným způsobem, s využitím libovolných cest namísto písmen? Proč nemůžeme mít například USB disk přístupný na C:\USB?
Je to možné. Novější verze Windows umožňují připojit paměťová zařízení k cestě složky. Tato možnost je dostupná v nástroji Správa disků. Kliknutím pravým tlačítkem na oddíl vyberete „Změnit písmena a cesty jednotek“ a následně „Přidat“. Použitím volby „Připojit do následující prázdné složky NTFS“ můžete zpřístupnit paměťové zařízení na cestě ke složce, stejně jako je tomu v Unixových systémech.
Nicméně, pro toto je nezbytné připojit disk k cestě složky na svazku s formátem NTFS, a tento svazek NTFS musí mít přiřazeno písmeno jednotky.
I když vám dojdou písmena jednotek A: až Z:, stále je možné připojovat další paměťová zařízení a přistupovat k nim ve Windows. V moderních verzích Windows tedy nejste omezeni pouze na 26 disků.
V nástroji Správa disků lze také měnit písmena používaná jednotlivými jednotkami – systémový disk C: však nelze přejmenovat. I změna písmene například z D: na E: může způsobit komplikace. Jestliže máte například zástupce odkazující na disk D: a soubory se náhle nacházejí na E:, zástupce přestane fungovat.
Důvod, proč Windows stále používá písmena
Jestliže jsou písmena jednotek (jako C:) zastaralým reliktem a Windows by se bez nich obešel, proč je tedy stále používá?
Odpověď je jednoduchá a vysvětluje mnohá rozhodnutí ohledně designu Windows – zpětná kompatibilita. Dřívější verze Windows musely být kompatibilní se softwarem MS-DOS a moderní verze Windows musí fungovat se starším softwarem. Písmena jednotek jsou tak stále přítomná.
Vzhledem k situaci s písmeny jednotek, věci jsou už tak dost komplikované. Teoreticky je možné nainstalovat Windows tak, že C: nebude systémovým diskem. Můžete ho například nainstalovat na disk G: a mít složky G:\Windows, G:\Users a G:\Program Files. C: nemusí být váš primární disk a Windows to oficiálně podporuje. Nicméně mnoho aplikací pro Windows předpokládá použití jednotky C: a v opačném případě mohou nastat potíže. A pokud si aplikace nedokážou představit situaci, kdy není C: systémovým diskem, představte si, jaké problémy by nastaly, kdyby písmena jednotek neexistovala vůbec.
Možná se ptáte, proč Windows stále zobrazuje písmena jednotek. Koneckonců, Průzkumník souborů by je mohl skrýt a zobrazovat pouze „Systémový disk“ nebo „USB flash disk“. Avšak Průzkumník souborů už tak jednoduché popisy zobrazuje, a navíc v některých případech je vhodné písmeno jednotky znát. Například mnohé aplikace zobrazují cesty ve formátu D:\Složka\Soubor.doc.
Jistě, Microsoft by mohl investovat do softwaru pro kompatibilitu, který by přesměrovával všechny požadavky na C: na jinou cestu. Ale namísto odstranění písmen jednotek a řešení problémů s kompatibilitou, které by tím vznikly, se Microsoft rozhodl u písmen jednotek setrvat.