Televizní přijímače a počítačové monitory se v mnoha ohledech podobají, neboť obvykle využívají stejnou technologii pro zobrazování. Ačkoli lze televizi často použít jako externí displej k počítači, jsou tyto zařízení primárně navržena pro odlišné účely a cílové skupiny.
Rozdíly v konektivitě
Jak televizory, tak monitory, vyrobené v posledních deseti letech, disponují HDMI vstupy. HDMI je standardním rozhraním pro přenos video signálu a je běžně dostupné na zařízeních od multimediálních přehrávačů, přes herní konzole, až po počítače. Z technického hlediska, pokud vám jde pouze o zobrazení obrazu z externího zdroje, poslouží vám jak televize, tak i monitor.
Monitory však často nabízejí další rozhraní, například DisplayPort, které umožňují dosáhnout vyššího rozlišení a obnovovací frekvence. Televizory bývají vybaveny větším počtem HDMI portů pro připojení více zařízení najednou, zatímco monitory jsou zpravidla určeny k připojení jednoho hlavního zařízení.
Herní konzole běžně přenášejí zvuk prostřednictvím HDMI, ale většina monitorů nemá integrované reproduktory, a pokud ano, jejich kvalita bývá nízká. Uživatelé monitorů se obvykle spoléhají na sluchátka nebo externí reproduktory. Naopak, téměř všechny televizory disponují reproduktory, a špičkové modely se dokonce chlubí kvalitním zvukovým výstupem, neboť slouží jako centrum zábavy v obývacím pokoji.
Velikost obrazovky
Jedním z nejzřetelnějších rozdílů je velikost obrazovky. Televize mají obvykle úhlopříčku 40 palců a více, zatímco monitory se nejčastěji pohybují v rozmezí 24 až 27 palců. Televize je primárně navržena pro sledování z větší vzdálenosti, proto je větší, aby divákům vyplnila zorné pole.
Pro někoho nemusí být velikost překážkou. Někteří uživatelé upřednostňují jeden velký displej před mnoha menšími. Důležitější než velikost je však rozlišení. Například 40palcová televize s rozlišením 1080p může vypadat rozmazaně, pokud se na ni díváte zblízka, i když při pohledu z dálky je obraz ostrý. Pokud plánujete používat velkou televizi jako primární monitor, doporučuje se zvážit model s rozlišením 4K.
Platí to i naopak. Malý monitor by nebyl ideální pro sledování televize v obývacím pokoji. Technicky je to možné, ale cena středně velké televize s rozlišením 1080p je srovnatelná s cenou obdobného stolního monitoru.
Interaktivita a odezva
Zatímco obsah na televizorech je obvykle předem nahrán, u monitorů uživatelé aktivně interagují s obsahem. Televize jsou optimalizovány pro kvalitní zobrazení filmů a pořadů, často za cenu delší doby odezvy a vstupního zpoždění.
Pro pochopení rozdílů je důležité znát základy fungování těchto zařízení. U televizorů i monitorů zařízení (např. počítač) odesílají obraz na displej několikrát za sekundu. Elektronika displeje obraz zpracuje, což způsobí krátké zpoždění. Toto zpoždění se nazývá vstupní zpoždění.
Po zpracování je obraz odeslán na LCD panel (nebo jinou zobrazovací technologii). Samotný panel potřebuje určitou dobu k vykreslení obrazu, protože pixely nepřecházejí okamžitě. Pokud bychom zobrazení zpomalili, viděli bychom, jak televizor pomalu přechází z jednoho snímku na druhý. Tato doba se označuje jako doba odezvy panelu, která se často zaměňuje se vstupním zpožděním.
U televizorů vstupní zpoždění většinou nevadí, protože uživatel neinteraguje s obsahem v reálném čase. Doba odezvy také není tak důležitá, protože se nejčastěji jedná o obsah s 24 nebo 30 FPS, což výrobci dává prostor k „levnějším“ řešením. Pro běžného diváka to nebývá postřehnutelné.
Při použití televize jako monitoru však rozdíly poznat lze. Televize s delší dobou odezvy může způsobovat rozmazání obrazu nebo duchy při zobrazení her s 60 FPS z počítače. Tyto artefakty mohou vypadat jako stopy kurzoru, které se objevují za pohybujícími se objekty. Vysoké vstupní zpoždění může způsobit opoždění mezi pohybem myši a pohybem kurzoru na obrazovce, což může působit dezorientačně. Vstupní zpoždění a doba odezvy tak ovlivňují celkový zážitek z používání.
Tyto rozdíly však nejsou absolutní. Ne všechny televizory mají problémy s rychlým obsahem, a ne všechny monitory jsou automaticky lepší. Mnoho televizorů určených pro herní konzole nabízí „herní režim“, který omezí zpracování obrazu a zrychlí odezvu panelu, čímž se přiblíží kvalitě monitorů. Výsledky závisí na konkrétním modelu. Specifikace jako doba odezvy jsou často nepřesně prezentovány nebo jde o marketingové triky, a vstupní zpoždění se málokdy testuje. Pro získání přesných informací je nejlepší se obrátit na recenze třetích stran.
Televizní tunery
Většina televizorů obsahuje digitální tunery pro příjem signálu z antény nebo kabelové televize. Tuner dekóduje digitální signál šířený vzduchem nebo kabelem. V některých zemích nelze zařízení legálně prodávat jako televizi bez digitálního TV tuneru.
Pokud máte kabelovou televizi, pravděpodobně používáte set-top box, který funguje jako tuner, takže někteří výrobci tuner z televizorů vynechávají. Tato zařízení se pak prodávají jako „displeje pro domácí kino“ a nemohou přímo přijímat signál z kabelové televize bez set-top boxu nebo antény. Neumožňují ani sledování pozemní televizní vysílání (OTA TV).
Monitory nikdy nemají integrovaný tuner, ale pokud máte set-top box s HDMI výstupem, můžete ho k monitoru připojit. Stejně tak můžete k monitoru připojit i OTA box a sledovat pozemní vysílání, ovšem musíte zajistit zvukový výstup.
Technicky je možné připojit televizi k počítači a používat ji bez problémů s kompatibilitou, pokud není příliš stará a má potřebné porty. Výsledný uživatelský zážitek se však může lišit v závislosti na konkrétním modelu.
Pokud uvažujete o použití monitoru jako televizoru, neumožní vám příjem pozemního vysílání bez externího tuneru. Nic vám však nebrání připojit k monitoru například Apple TV nebo Roku a sledovat streamovací služby jako Netflix, pokud vám nevadí menší velikost obrazovky nebo absence kvalitních reproduktorů.