Aktualizace Windows 10 z května 2019, označovaná také jako 19H1, přinesla užitečnou novinku nazvanou Windows Sandbox. Následující text vám ukáže, jak ji můžete využít na vašem počítači s Windows 10.
Důležité upozornění: Funkce Windows Sandbox není dostupná v edici Windows 10 Home. Je určena pouze pro uživatele verzí Professional, Enterprise a Education.
Co přesně je Windows Sandbox?
Jednoduše řečeno, Windows Sandbox je něco mezi aplikací a virtuálním strojem. Umožňuje vám rychle vytvořit izolované a čisté prostředí, vycházející z aktuálního stavu vašeho systému. V tomto prostředí můžete bezpečně testovat různé programy a soubory, aniž byste riskovali narušení vašeho hlavního operačního systému. Po ukončení práce se Sandbox automaticky zničí, takže se žádná data ani změny nedostanou do vašeho hlavního systému a nic se v Sandboxu neukládá.
Jak získat přístup k Sandboxu?
Potřebujete pouze novější verzi Windows 10 s edicí Professional nebo Enterprise. Verze Home tuto funkci bohužel nepodporuje. Sandbox je pevnou součástí systému od aktualizace z května 2019.
Krok 1: Ověření aktivní virtualizace
Prvním krokem je ověření, zda je ve vašem BIOSu povolena virtualizace. Obvykle bývá tato možnost nastavena automaticky, ale snadno si to můžete zkontrolovat. Otevřete Správce úloh (Ctrl+Shift+Esc) a klikněte na záložku „Výkon“. V levém menu vyberte „CPU“ a na pravé straně se ujistěte, že je u položky „Virtualizace“ uvedeno „Povoleno“.
Pokud virtualizace není povolena, budete muset provést její aktivaci v nastavení BIOSu vašeho počítače před dalším pokračováním.
Krok 2: Aktivace vnořené virtualizace (pouze pro virtuální počítače)
Jestliže testujete sestavení Insider systému Windows v rámci virtuálního počítače a na něm chcete testovat i Sandbox, je nutné ještě aktivovat vnořenou virtualizaci.
Provedete to spuštěním PowerShell v operačním systému Windows, který běží na virtuálním počítači a zadejte následující příkaz:
Set-VMProcessor -VMName <vmname> -ExposeVirtualizationExtensions $true
Tímto krokem umožníte vašemu hostujícímu operačnímu systému Windows, běžícímu uvnitř virtuálního počítače, využívat virtualizační rozšíření, které jsou nezbytné pro funkci Sandbox.
Krok 3: Zapnutí funkce Windows Sandbox
Po ověření, že je virtualizace aktivní, je aktivace Windows Sandbox velmi snadná.
Přejděte do Ovládacích panelů > Programy > Zapnout nebo vypnout funkce systému Windows. (Mimochodem, máme detailní popis používání funkcí systému Windows, pokud se chcete dozvědět více.)
V okně s funkcemi systému Windows zaškrtněte políčko s nápisem „Windows Sandbox“.
Klikněte na „OK“ a vyčkejte na restartování Windows.
Krok tři: Spuštění Sandboxu
Po restartování systému Windows naleznete Windows Sandbox v nabídce Start. Do vyhledávacího pole zadejte „Windows Sandbox“ nebo jej vyhledejte v seznamu aplikací a poté dvakrát klikněte na jeho ikonu. Pokud se objeví výzva, povolte aplikaci oprávnění správce.
Nyní byste měli vidět téměř identickou kopii vašeho aktuálního operačního systému.
Existují ovšem určité rozdíly. Jedná se o čistou instalaci systému Windows, takže se zobrazí výchozí tapeta a pouze standardní aplikace, které jsou součástí operačního systému Windows.
Tento virtuální operační systém je dynamicky vytvářen na základě vašeho hlavního systému, takže vždy používá stejnou verzi Windows 10 a je vždy plně aktuální. To je velká výhoda, protože tradiční virtuální počítače vyžadují samostatnou aktualizaci operačního systému.
Jak Sandbox používat?
Pokud máte zkušenosti s používáním virtuálního počítače, pak pro vás bude práce se Sandboxem velmi intuitivní. Soubory můžete kopírovat a vkládat přímo do Sandboxu, stejně jako u jiných virtuálních strojů. Funkce drag and drop však není podporována. Jakmile máte soubor v Sandboxu, můžete s ním pracovat tak, jak jste zvyklí. Pokud máte například spustitelný soubor, můžete jej nainstalovat do Sandboxu, kde bude bezpečně izolován od vašeho hlavního systému.
Je důležité si uvědomit, že pokud smažete soubor v Sandboxu, nepřesune se do Koše, ale bude trvale smazán. Při mazání souborů se vám proto zobrazí varování.
Po dokončení testování můžete Sandbox zavřít jako jakoukoli jinou aplikaci. Tím se veškerý jeho stav kompletně zruší, včetně všech změn operačního systému a souborů, které jste do něj zkopírovali. Microsoft nezapomněl na varování před ukončením aplikace.
Při dalším spuštění Sandboxu na vás bude čekat opět čisté prostředí a můžete začít testovat znovu.
Je obdivuhodné, jak dobře Sandbox funguje i na starším hardwaru. Během testování tohoto článku jsme jej používali na Surface Pro 3, což je starší zařízení bez dedikované grafické karty. Ze začátku byl běh Sandboxu trochu pomalejší, ale po chvíli fungoval překvapivě dobře, s ohledem na omezení hardwaru.
Tato zlepšená rychlost zůstala zachována i při zavření a opětovném otevření aplikace. Běh klasického virtuálního stroje je náročnější na systémové prostředky. Vzhledem k užšímu zaměření Sandboxu (neinstalujete zde více operačních systémů, nespouštíte více instancí, ani nepořizujete snímky), je náročnost menší. A právě toto specifické zaměření umožňuje Sandboxu pracovat tak efektivně.
Autor obrázku: D-Krab/Shutterstock.com